3D tisk pod lupou: Libor Horáček o možnostech, které neznají hranice

Ze světa členů

29. 1. 2026

„Chceš se projet v mikrobusu?“ ptá se mě Libor Horáček a otevírá dveře k renovovanému Volkswagenu Transporter, který si sám upravil, včetně 3D tištěných push-lock zámků. S nadšením vysvětluje princip jejich tisku a připravuje mě tak na rozhovor, který odhalí neomezené možnosti 3D tisku na CXI TUL.

Od sklárny k pivu

Ačkoliv se rozhovor týká 3D tisku, Liborův život se hluboce prolíná se sklem. „Studoval jsem na Fakultě sklářských strojů na TUL. Končil jsem v roce 88,“ vzpomíná. Po studiích zamířil do Preciosa Lustry v Kamenickém Šenově a odtud do nově privatizované harrachovské sklárny Novosad & syn, kde působil jako technik. A právě tady se do jeho příběhu dostává po skle i pivo. „Podílel jsem se na založení pivovaru Novosad ve sklárně v Harrachově, byl jsem také sládek,“ konstatuje klidně, jako by šlo o přirozený krok v kariéře. A vlastně je to pravda, protože pivo ke sklárně patří.

Po čase se vrátil do Liberce a nastoupil do Modelárny Liaz, kde začala jeho cesta k 3D tisku.

Od historického skla k modernímu umění

Libor tak začínal jako konstruktér a restaurátor lustrů. Jeho práce ho zavedla do pražských paláců, prezidentského zámku v Bratislavě nebo do ženského kláštera v Číně. „Sklo mě fascinuje, protože nestárne. I po stovce let je stále krásné a dobře se restauruje. Mám rád historii, nebaví mě moderní věci. Nenosím ani digitálky,“ směje se.

V modelárně Liaz pak spojil historickou citlivost s moderními technologiemi. Spolupracoval s umělci jako třeba Federico Díaz jehož díla putovala až na několik světových výstav Expo.

3D tisk do praxe

Libor se v práci pro Modelárnu Liaz dostal do oblasti letectví, kde se intenzivněji začal setkávat s 3D tiskem. „Asi 15 let zpátky jsme začali spolupracovat s Jirkou Šafkou. On prohluboval 3D technologie na TUL, já v Modelárně. Snažili jsme se 3D tisk vtáhnout do průmyslu, aby nezůstal jen v laboratoři.“

Spolupráce se ale rozšiřovala. „Začal vývoj bezpilotních vrtulníků, což jsem měl na starosti já, a tím se 3D tisk dostal do většího nasazení.“ Mezitím na TUL vznikla laboratoř s 30 zařízeními a technologie se začala využívat všude, kde to šlo. A to se začínalo s jednou tiskárnou. Po letech spolupráce se Libor nakonec přesunul na Oddělení 3D technologií, CXI TUL.

3D tisk: letectví, průmysl i zdravotnictví

A co je pro Libora srdcovým odvětvím 3D tisku? Letectví a zdravotnictví. Pracuje například na dílech pro letecké motory bezpilotních dronů. Cílem je zlevnit a zjednodušit výrobu. Kromě toho spolupracuje s velkým výrobcem letadel, pro nějž tisknou prototypy a obtížně vyrobitelné díly. A vznikají třeba díly, které se následně mohou vyrábět sériově klasickými metodami jako třeba odléváním, vstřikováním nebo mechanickou úpravou.

Ve zdravotnictví se Libor věnuje rozvoji individuálních protéz (více zde). Inspirací jsou protézy pro sportovce, kteří přišli o končetiny. „Děti i dospělí mohou mít individuálně navržené protézy, a to třeba s motivy Minecraftu, Spidermana nebo s přidanými světýlky mezi prsty, aby je nošení bavilo.“ Díky 3D tisku lze průběžně přizpůsobovat protézu růstu člověka. Oskenuje se zbývající část končetiny, vytiskne se prototypové lůžko a nasadí se vlastní protéza. „Tělo je individuální a 3D tisk umožňuje vyrábět přesně na míru, třeba i klouby. Pár standardních velikostí kloubu může být nahrazeno individuální kopií.“

Na CXI TUL posouváme hranice 3D tisku. Zvládáme to, na co jinde nestačí – technicky náročné díly, funkční prototypy i specifické výrobky na míru. Zásadní roli hraje právě řešený projekt konsorcia NCK pro průmyslový 3D tisk, který stojí přesně na rozhraní výzkumu a reálné výroby. Technologie, které zde vznikají, proto míří přímo do praxe a odpovídají na aktuální potřeby průmyslu. Špičkovou úroveň českého 3D tisku potvrdil i prezident Petr Pavel: „Mnohé materiály, používané v leteckém či kosmickém průmyslu a zpracované 3D tiskem, mají světovou úroveň. Úroveň, na které je Česká republika, například prostřednictvím CXI TUL v Liberci, je opravdu srovnatelná se světovou špičkou,“ uvedl při návštěvě laboratoře.

Jak tisk funguje

Libor vysvětluje, že 3D tisk není jen o filamentech, o tiskárnách, které pracují s navinutou strunou. Technologií je spousta: HP tisk polyamidového prášku, kovový prášek spékaný laserem, tisky z pryskyřice pomocí UV záření nebo z filamentů obsahujících dřevo. Každý materiál má své výhody a omezení: prášek nepotřebuje podpory a je bezodpadový, kovový tisk umožňuje pevné díly, pryskyřice tiskne měkké nebo průhledné objekty, dřevo voní a dá se brousit jako pravé. „Každopádně ale podporuji, když doma lidi amatérsky tisknou. Osahají si materiál, zjistí, co jde a nejde vytisknout. Ty levné tiskárny nejsou pochopitelně precizní, ale na demonstraci je to úplně vynikající.“

Svoboda tvorby

A co na 3D tisku baví Libora nejvíc? „Neomezenost 3D tisku mě fascinuje. Můžu tvořit cokoli, vstoupit do projektů, kam se nikdo nechce pustit, a mít volné ruce,“ říká Libor. Stejná fascinace materiálem, kterou měl ke sklu, ho nakonec přivedla k 3D tisku.

Technologie podle Libora nemusí ohromovat složitostí, aby byla přelomová: „Nejjednodušší věc může být nejzajímavější. Například kulička do plováku — šest let ji nikdo nedokázal vyrobit a my jsme ji zvládli. Malá věc, ale s danou přesností, váhou a materiálem. A to je zásadní.“

Rozhovor vznikl pro CXI TUL.