I když mizí včerejšek z paměti, srdce si pamatuje. Centrum Seňorina mění pohled na péči o lidi s demencí

Ze světa členů

9. 12. 2025

Za dveřmi českých domácností žijí statisíce lidí, pro které je včerejšek mlhavější než vzpomínky na dětství. A když si máma potřetí za den balí „na cestu domů“, i když je už dávno ve svém bytě, čísla o demenci přestanou být jen statistikou. V Česku teď žije odhadem až 200 tisíc lidí s demencí, většina z nich s Alzheimerovou nemocí, a během několika příštích desetiletí jich bude až několikanásobně víc.

Mnoho z nich v systému péče vůbec „neexistuje“. Zůstávají skrytí v rodinách, které starost o blízkého nesou na vlastních bedrech, často bez opory služeb a státu. Ten s nadcházející vlnou stárnutí zatím jen těžce popadá dech a rozhodně není systémově připraven. Krizi ale nevidíte v nemocničních statistikách, ale u kuchyňského stolu, kde sedí unavení pečující, kteří na takovou životní změnu nebyli připraveni.

Právě v místě, kde se potkává profesionální péče s každodenní realitou rodin, funguje Centrum Seňorina. Nejenže nabízí odlehčovací služby pro lidi se syndromem demence, které přinášejí úlevu celé rodině, ale díky podpůrným projektům pro pečující se stává oporou na dlouhé a náročné cestě péče těm, na které se zapomíná. Z montessori přístupu si berou jednoduché „Pomoz mi, abych to dokázal sám“ a přenášejí ho do každodenní péče o lidi s demencí. Místo aby připomínali, co už nejde, staví na tom, co člověk ještě s podporou zvládne: klienti pomáhají s přípravou jídla a pečením, prostírají, zametají, skládají prádlo, sází a aranžují květiny – zkrátka pokud chtějí, dělají věci, které znali z domova. Ne jako odškrtnutý „program aktivit“, ale jako přirozenou součást dne, ve které zažijí, že jsou stále potřební a součástí komunity.

I proto je Seňorina výjimečná: člověka tu nevidí jako diagnózu, ale jako někoho s životním příběhem, komu se přihodilo, že má demenci, a kdo má i navzdory nemoci ve společenství své místo. Kromě běžných každodenních činností se v Seňorině každý den aktivizuje a pracuje s pamětí a pozorností – strukturou dne, hmatem, řečí, dotykem. A jednou týdně se přidává něco navíc: hudba, zpěv a tanec.

Každou středu se tu otevírá “Kavárna”, aneb Trénink mozku v ceně kávy. Odpoledne, kdy si klienti, jejich blízcí i lidé zvenku sednou ke kávě a zákusku ze Světozoru (kterým děkujeme za dlouhodobou podporu) a u jednoho stolu společně „protáhnou“ mozek křížovkami, přesmyčkami, hlavolamy a jednoduchým cvičením na pozornost a paměť. Následuje hudební odpoledne, o které se postará dobrovolnické Alzheimer trio seniorů – paní Irena, pan Lubomír, pan Igor. Živý zpěv s doprovodem klavíru a houslí dokáže uvolnit napětí a vytáhnout na světlo emoce, na které už slova nestačí. A světe div se, vytáhnou taky texty písní z mládí a dětství, a to i u těch, kteří už mají problém s formulací vět.

Není to ale jediná muzikoterapie, která v Centru na klienty čeká. Podobně silné chvíle přináší i muzikoterapie dua Vlny bytí. „Má to jedinou chybu. A to, že odcházíte tak brzy,“ říká po skončení programu jedna z klientek. Někdo si možná nevzpomene, co měl k obědu, ale u staré písničky bez zaváhání zpívá všechny sloky a tělose mu samo dává do tance. Hudba tu často zaplní prostory jistěji než mluvené slovo, zatímco paměť kolísá, melodie a emoce se totiž dokážou vrátit překvapivě přesně.

Aby se tahle filozofie nezastavila jen u dveří Centra, hledá Seňorina způsoby, jak ji přenést i do běžného života rodin. Jedním z nich je kreativní sada „Ušij s babi tašku“, inspirovaná montessori přístupem. Místo hotového výrobku nabízí jednoduchý návod, tkalouny na ucha a nažehlovačku s motivem Srdce si pamatuje – látku si každý vybere doma z toho, co už dosloužilo. Z obyčejného šití se tak stává společná činnost, která propojí generace, vrací do hry ruční práce a dává vzpomínkám úplně nový, hmatatelný tvar.

Stejnou myšlenku nese i celá kolekce Srdce si pamatuje: mikiny, trička, tašky i svíčky připomínají, že i když paměť slábne, vztah a emoce zůstávají. Nejde jen o hezké a charitativní předměty, ale o tichou připomínku lidí, kteří si své blízké možná nepamatují jménem, i těch, kteří je ve svém srdci drží s láskou stejně jako dřív, navzdory diagnóze. A právě skrze tyhle drobné symboly se dál šíří to, o co Seňorině jde především – respekt, pochopení a hledání potenciálu v životě s demencí.

Zdroj: I když mizí včerejšek z paměti, srdce si pamatuje. Centrum Seňorina mění pohled na péči o lidi s demencí. Centrum Seňorina. Blogový článek