Jan a Blanka Lormanovi: příběh, který dal vzniknout ŽIVOTu 90

Ze světa členů

28. 10. 2025

Před pětatřiceti lety se Jan a Blanka Lormanovi rozhodli změnit způsob, jakým se česká společnost dívá na stáří. Z malé iniciativy, založené na víře, že i ve vyšším věku má každý právo žít podle sebe, vyrostla organizace ŽIVOT 90. Ta letos slaví 35 let existence a zve veřejnost, aby se připojila k oslavám i k „dortové sbírce“, která pomáhá psát její další kapitolu.

Na začátku byla vize

Psal se rok 1990. Politický režim se měnil, lidé hledali svobodu a nové možnosti.
Jan Lorman, úspěšný rozhlasový režisér, a jeho manželka, herečka Blanka Lormanová, stáli na prahu nové etapy života. Mohli využít otevřených dveří ke své kariéře, místo toho se však rozhodli věnovat těm, na které tehdejší společnost často zapomínala – starším lidem.

Inspirací a hnacím motorem se stalo setkání s Abbém Pierrem, francouzským knězem a zakladatelem charitativních organizací. Abbé vyprávěl, jak po válce pomáhal lidem na okraji společnosti znovu najít smysl života – ne prostřednictvím almužny, ale díky možnosti pracovat, žít a rozhodovat se sami za sebe.
Jeho vzkaz „Nepřestat se sám o sebe starat bez ohledu na okolnosti“ se stal základním principem, na němž Lormanovi postavili ŽIVOT 90.

Zrod myšlenky, která změnila pohled na stáří

Jan Lorman poznal krutou realitu tehdejších domovů důchodců během natáčení rozhlasové reportáže. Byl to zážitek, který se mu nesmazatelně vryl do paměti.

„Zcela zásadní impuls představovala reportáž pro tehdejší časopis Svět v obrazech, která mě zavedla do dnes již neexistujícího domova důchodců u Karlova mostu. Lidé, kteří tam žili, byli zbaveni veškeré důstojnosti, stali se z nich provozní jednotky v kasárenském režimu – podle přesného harmonogramu, kdy se jí, spí a vyměšuje. Přitom mnozí z nich byli životaschopní a mohli chodit, ale v tom prostředí se jen kývali dopředu a dozadu…“, vzpomínal později.

Ten obraz ještě umocnil kontrast se světem venku. Když z domova vyšel, uviděl na Karlově mostě skupiny stejně starých Italů, Rakušanů a Němců – smějících se, fotografujících, užívajících si Prahu i samotný život.
„Tehdy jsem pochopil, že stáří nemusí znamenat konec, ale novou kapitolu,“ říká pan Lorman.

Z tohoto silného prožitku se zrodilo rozhodnutí udělat něco jinak: nabídnout starším lidem možnost zůstat aktivní, svobodní a v kontaktu se světem.
Společně s Blankou začali z vlastních sil pořádat kurzy, klubové večery a poradenství pro seniory. Z jejich nadšení a víry ve změnu vzniklo občanské sdružení ŽIVOT 90, oficiálně založené 24. října 1990. Jeho cílem bylo, a dodnes je, umožnit lidem žít důstojně, podle sebe a tam, kde je jim dobře.

Odkaz, který trvá už 35 let

Z malého spolku dvou nadšenců vyrostla organizace, která každoročně pomáhá tisícům lidí.
Podle výroční zprávy ŽIVOTa 90 za rok 2024 využilo její služby více než 9 000 seniorů a pečujících osob.
Tísňová péče ŽIVOTa 90 v minulém roce reagovala na více než 36 700 krizových, poplachových a alarmových hlášení.
Na anonymní, bezplatnou a nonstop linku důvěry Senior telefon se dovolalo přes 13 000 klientů. Pomoc se týkala zejména překonávání osamělosti, zlepšování psychické pohody a hledání podpory v obtížných životních situacích. Průměrná délka jednoho hovoru byla 12 minut.

Do kurzů a aktivit ŽIVOTa 90 se zapojilo téměř 1 000 studentů, kteří se vzdělávali, rozvíjeli své dovednosti a nacházeli nové přátele.

A to je jen malý výběr z toho, co všechno ŽIVOT 90 během svých 35 let pro seniory udělal, a každý den dělá.
Principy, na nichž vznikl, se postupně promítly i do celostátní sociální politiky.
Organizace spolupracuje s městy, kraji i neziskovým sektorem, prosazuje respektující přístup a pomáhá vytvářet společnost, v níž je stáří přirozenou a váženou součástí života.

Za své celoživotní úsilí získal Jan Lorman letos Cenu zmocněnkyně vlády pro lidská práva, ocenění za dlouholetou obhajobu důstojnosti a práv starších lidí.

Pokračování odkazu a výzva k zapojení

ŽIVOT 90 slaví 35 let a dál nese odkaz svých zakladatelů s vírou, že důstojný život není výsadou, ale právem.
A protože k oslavám patří dort – a někdy i dárky – běží výroční „dortová sbírka“, kde může každý symbolicky darovat kousek dobra.
Vybrané prostředky pomohou rozvíjet služby, díky nimž mohou senioři žít aktivně, samostatně a podle sebe.

Zkrátka tak, jak si to Jan a Blanka Lormanovi vždy přáli.

Připojte se i vy: https://Rm0rEs.short.gy/acsr