Kateřina Geislerová: Život v kufříku pokládá zdravé základy budoucí společnosti

13. 5. 2022

Módní návrhářka Kateřina Geislerová už pět let podporuje činnost nadačního fondu LA VIDA LOCA, který myslí na opuštěné novorozence. Společně s herečkou Klárou Trojanovou je patronkou projektu Život v kufříku a na jaře 2021 se stala také kmotrou památníčku Moje cesta začíná, který se dětem do Kufříku také vkládá. V prosluněném pražském showroomu si mezi barevnými modely jejích krásných šatů povídaly o Kufřících, o dětech a o tom, jak je poslední dobou citelný vzestup ženské energie.

Jak celá spolupráce s nadačním fondem LA VIDA LOCA začala?
V roce 2017 jsem ještě ve svém prvním showroomu pořádala malý dýchánek pro svoje klientky, kam přišly i holky (Martina Wojtylová Opava a Iva Barnincová Říhová – zakladatelky nadačního fondu LA VIDA LOCA, pozn. red.). Přivedla je tam vlastně náhodou naše společná známá. Daly jsme se do řeči, a jak holky začaly vyprávět o projektu Život v kufříku, jedno oko nezůstalo suché. Hned jsem se zajímala, jak bych mohla také přispět a pomoci, což zase dojalo holky. Byly totiž tehdy na pokraji sil, protože projekt byl v úplných začátcích a ty bývají, jak známo, velmi těžké. No a od těch dob to táhneme spolu.

Co vás na projektu Život v kufříku oslovilo?
Téma opuštěných dětí je velice silné samo o sobě a navíc jsem zjistila, že se mu paradoxně ani nikdo příliš nevěnuje. Rozhodně ne takto systematicky. Přitom je rané dětství absolutně první linie, ze které se vydáváte do světa a ke které se pak zpětně ohlížíte. A to je přece strašně důležité.

Máte zápisky z vlastního dětství?
U nás doma jsme měli speciální šuplíček. Maminka nám tam skladovala fotky, útržky papírů se vzkazy, pohledy z táborů a škol v přírodě, různé mašličky a další „základní“ věci. Pamatuju si, že když jsem dospívala, zhruba mezi mým 17 – 25 rokem, permanentně jsem do toho šuplíčku chodila. Nevím, jestli jsem tenkrát cítila jistý přechod do dospělejšího věku a potřebovala jsem se trochu vrátit ke svým kořenům, abych se pak mohla vydat dál. Ale úplně si pamatuju, jak nesmírně důležité pro mě ty věci byly.

A když mi holky představovaly projekt Život v kufříku, přišlo mi děsně líto, že opuštěné dítě nemá vůbec žádný záznam ze svého raného dětství. A jak v něm zákonitě musí sílit ten pocit, že byl od začátku všem ukradený. A kde jinde posílit dobré kořeny člověka, než na samém počátku formování jeho osobnosti? A aby fungovala společnost jako celek, musí být tvořena dobrými lidmi. Nikoliv lidmi apriorně naštvanými nebo rozlítostnělými sami nad sebou. Nejde tedy o nic menšího, než o pokládání zdravých základů budoucí společnosti.

Pokračujete v rodinné tradici šuplíku nebo jste svým dětem jako správná patronka pořídila Kufřík od nadačního fondu?
Jasně že Kufřík! Když se narodil první syn, nebyl první rok vůbec na nic čas. A teď když se narodil druhý syn, tak taky není vůbec čas (smích) a jen stále čekám, až se to všechno uklidní. A začnu zase přidávat věci do Kufříků. Máme doma samozřejmě Kufříky dva – každý syn má svůj vlastní.

A co ve svých Kufřících konkrétně mají?
Především asi milion fotek (smích). Vždycky po určité době něco vyberu z mobilu, vytisknu a dám do Kufříku. Pak tam mají hrozně moc kresbiček, oblíbené hračky, první vlásky, otisk ruky a nohy, první zoubek…takové ty klasické artefakty.

Pojďme se na chvíli zaměřit na Vás. Jak byste definovala svou módní tvorbu?
Především se nejprve s každou ze svých zákaznic ráda seznámím a poznám její příběh. Nedělám příliš extravagantní nebo přehnaně umělecké modely. Dbám spíš na to, aby byl model zajímavý, krejčovsky dokonalý, z kvalitního materiálu a nadčasový. Žena se musí do modelu zamilovat a cítit se hned dobře, aby jej mohla nosit dlouhá léta a hlavně s radostí. Pak v něm bude opravdu sama sebou a bude spokojenou, sebejistou ženou, která vnitřně září.

Procházíme poněkud obtížným obdobím. Kde vy osobně čerpáte inspiraci a energii?
Motivují mě právě všechny ty úžasné ženy, které mám kolem sebe. Cítím neskutečně silnou ženskou energii, která se obzvlášť poslední dobou zvedá. Navzájem si pomáháme, podporujeme a obdivujeme se. V momentě, kdy je jedna dole, všechny ostatní jí pomůžeme, aby se zase vyšvihla tam, kde původně byla, nebo pokud možno dokonce i mnohem výš. A samozřejmě mám na mysli také nejrůznější iniciativy pomoci druhým – ať už jde o šití roušek pro nemocnice a porodnice v prvních COVIDových dnech, až po veškeré sbírky nebo charitativní projekty. Upřímně řečeno by pro mě bez této ženské akčnosti byl každodenní život tisíckrát těžší. A to v této době platí víc než kdy předtím.

O vás je známo, že jste pracovně rozkročená mezi Prahou a Paříží. Platí to stále?
Absolutně! Teď během COVIDu sice nebylo možné cestovat a navíc mám roční mimino, takže to vlastně nebylo možné COVID-neCOVID. Dřív jsem tam jezdila každé 2-3 měsíce. Naposledy jsem tam byla letos začátkem roku a bylo to super! Vlastně jsem si uvědomila, jak strašně mi to ty dva roky chybělo.

Jak to vlastně vypadá ve Francii s péčí o opuštěné děti?
Tam taky nic takového jako projekt Život v kufříku nemají. Tento koncept je opravdu ojedinělý. Nevím, jak je to třeba v severských zemích, kde bývají obecně se sociální péčí mnohem dál, ale jinak neznám ve světě obdoby.

Máte jako patronka nějaký vzkaz pro opuštěné děti, potažmo celý nadační fond LA VIDA LOCA?
Dětičkám bych samozřejmě přála co nejvíce lásky kolem sebe. A ten Kufřík je jedna velká láska, která k nim přichází. Protože reprezentuje vzkaz nebo pohlazení: „Nejseš nám jedno, taky tě potřebujeme a jsme rádi, že tady jsi.“

A holkám bych přála, aby jim pomohlo co možná nejvíce lidí, aby nemusely být na všechno samy. Mají můj obrovský obdiv. Začít projekt je sice úžasné, ale dotáhnout ho takhle daleko a neustále nezeslabovat a ještě sílit, to chce opravdu hodně energie. Přála bych jim, aby se začalo plnit všechno, co si předsevzaly pro Kufřík a snad aby je překvapila nějaká úžasná skvělá zpráva, kterou jenom s ohromením a vděčností přijmou.

Zdroj: Kateřina Geislerová: Život v kufříku pokládá zdravé základy budoucí společnosti. Nadační fond La Vida Loca. Rozhovor, 29. 4. 2022 (dostupné zde).