„Měl jsem komplex, že nemám školy“ Arnošt Lustig
9. 4. 2026
Před devadesáti lety vyrůstal v proletářské Libni malý kluk. Maminka byla švadlena, tatínek „maloobchodník“ s textilem. Chlapec měl šťastné dětství; k obědu mu s partou kamarádů často stačila cibule s vodou. Do školy chodil, protože musel. Ptal se, proč dostávají úkoly, když ve škole tráví tolik času. Ze synagogy o židovských svátcích utíkal hrát fotbal. Jeho vzorná starší sestra mu nebyla příkladem. Maminka si z něj zoufala, zamykala kredenc s chlebem, protože by jinak snědl to, co mělo vydržet na týden.
Kovbojky Tom Mix, Rin Tin Tin a další byly každou středu, sobotu a neděli odpoledne jedinou kulturní akcí, se kterou se jako dítě dostal do styku. „Když přemýšlím, co se mi na tom líbilo… byly to pohádky pro dospělé, kde dobro zvítězilo nad zlem. Ten kovboj byl většinou sám, měl smysl pro spravedlnost, byl statečný, družný, pomáhal lidem a nakonec vyhrál. Kino bylo zdroj zábavy, poučení a styku se širým světem. To bylo ještě za první republiky, před válkou… Pak byla válka, Židům byl vstup do kina zakázán.“1
Následovaly deportace do Terezína, Osvětimi a Buchenwaldu, útěk z transportu smrti a účast v Pražském povstání v květnu 1945. Holokaust přežil pouze s matkou, sestrou a sestřenicí. Osmnáctiletý mladý muž brzy poznal „co znamenají okolnosti, osud, rozum, štěstí, smůla. Co je odpovědnost, neodpovědnost, morálka.“2 Poznal také, že „vědět a poučit se znamená být vyzbrojen a schopen říct špatnému a nesprávnému ne.“
Po osvobození chtěl sdělit své zkušenosti. Zjistil, že mu vlastně nikdo nevěří, a tak začal psát. Vystudoval novinářství na Vysoké škole politických a sociálních věd v Praze. Pracoval v Československém rozhlase v roce 1948 jako válečný dopisovatel z arabsko-izraelského konfliktu. V šedesátých letech patřil v Československu k nejprodávanějším autorům, jehož knížky vycházely ve více než půlmilionovém nákladu. Po okupaci v srpnu 1968 strávil coby zakázaný spisovatel a scénárista více než dvacet let v emigraci. Na The American University ve Washingtonu DC se stal profesorem literatury, tvůrčího psaní a filmu. Byl třikrát nominovaný na Nobelovu cenu za literaturu.
Říkal: „Měl jsem komplex, že nemám školy, protože jsme nesměli chodit školy. Nacisti říkali, že Židům stačí, když se naučí počítat do sta, protože z nich stejně budou jenom otroci a pak je zabijí. Komplex nedovzdělance mám pořád, ale dělám, co můžu, abych to dohonil, a závidím mladým lidem, kteří mohou chodit do školy a mají to vzdělání v hlavě srovnané. A já to doháním.“3
Není tedy divu, že Nadační fond Arnošta Lustiga usiluje o větší spravedlnost a lidskost. V návaznosti na spisovatelův humanistický odkaz se věnuje vzdělávání, zakotvení demokratických hodnot a lidských práv v Česku i v zahraničí. Připravuje metodiky workshopů pro občanskou výuku, český jazyk a literaturu, dějepis i mezioborové projekty pro všechny stupně škol, pořádá workshopy a školí lektory. Současně kultivuje tvořivost a mladý literární talent prostřednictvím mezinárodní soutěže Mladí HUMAN-isté.
Eva Lustigová, zakladatelka a výkonná ředitelka Nadačního fondu Arnošta Lustiga
1 Arnošt Lustig: Nepoužitý filmový materiál, Zlatá šedesátá (rež. Martin Šulík), 2009.
2 Arnošt Lustig: Eseje. Vybrané texty z let 1965–2000. H a H, Praha 2001.
3 https://literarni-kavarna.knizniklub.cz/clanek/5040-lustig-modry-den.html
Foto: Jakub Šnajdr, fotografie je z tvůrčí dílny s vítězi únorového 2. ročníku mezinárodní literární soutěže Mladí HUMAN-isté v Moravské zemské knihovně v Brně.
Dne 23. března, slaví Asociace společenské odpovědnosti 13. narozeniny. A ve stejný den vydala symbolicky novou Ročenku. Ta shrnuje to nejdůležitější, co se v Asociaci událo v minulém roce, a zároveň po měsících přináší výhled na rok letošní. Její součástí jsou i úvahy od několika členů, kteří zanechali v loňském příběhu nějakou stopu.
Celou ročenku si můžete pročíst zde. A dát nám vědět, jestli souhlasíte s naším letošním heslem Sustainability is not Dead.
