Nejhorší skleněný strop je ten, co mají ženy v hlavě, zaznělo na akci věnované úspěšným ženám

15. 3. 2025

Dvanáct příběhů, dvanáct autentických zkušeností, dvanáct nahlédnutí do pracovní a mnohdy i osobní cesty žen, které dokážou překročit vlastní hranice a inspirovat další generace. A k tomu něco navíc – povídání dvou mužů. Tak vypadal další Udržitelný brunch pořádaný Asociací společenské odpovědnosti u příležitosti Mezinárodního dne žen.

MDŽ má své kořeny na počátku 20. století a reputaci mu kazí zneužívání propagandou. Ve skutečnosti je to ale oslava ženských úspěchů a připomínka toho, kam ještě můžeme jako společnost směřovat. A tak se prostor v budově pražského MSD – partnera akce – naplnilv pátek 14. března 120 účastníky a vyslechli jsme si nejen otevřené rozhovory, ale i autentická svědectví a cenné praktické tipy.

Prvním řečníkem a zároveň jedním ze dvou zástupců mužského pokolení byl chirurg a účastník humanitárních misí Lékařů bez hranic Tomáš Šebek, který začal společnou fotografií se svými kolegyněmi z Jemenu. Vzdělaly se v zahraničí a vrátily se pomáhat své komunitě. „Při mém odjezdu se se mnou chtěly vyfotit navzdory náboženským konvencím, a je to pro mě ten největší dárek.“ Nemluvil však jen o misích, ale i o zásadních otázkách týkajících se prevence ve zdravotnictví a osobní zpovědi, kterou přetavil do jeho poslední knihy Objektivní nález. V odpovědích na otázky pak otevřeně hovořil o ženách ve zdravotnictví a jejich roli ve společnosti: „Já preferuji ženy všude – na sále, ve vedoucích pozicích. Přál bych si, abychom vás viděli více ve veřejném prostoru. Kterákoli zvedne prapor, rád ji osobně podpořím.“

Irena Prášilová, technická ředitelka MSD, se pak ve svém osobním příběhu zaměřila na překážky, které si ženy často staví samy: „Nejhorší skleněný strop je ten, co mají ženy v hlavě. Ženy požádají o povýšení až když mají pocit, že získaly tisíc procent znalostí. Muži to udělají při 75 procentech.” Kromě příběhů z pracovního prostředí se podělila i o své cestovatelské zkušenosti, které jí osobně také pomáhají překonávat onen skleněný strop. Od reklamy k ekologii, tak se pak prezentovala zakladatelka první ekologické reklamní agentury GreenCat Judita Nechvátalová. „Odvaha osvobozuje. Co byste dělaly, kdybyste se méně bály?“ představila svoje životní krédo.

Jana Hanušová stojící v čele společnosti Essox pak přinesla pohled na spravedlivé podnikatelské prostředí: „Jsem v několika asociacích a mým cílem je, aby se kultivoval trh a aby prostředí bylo dobré a spravedlivé pro všechny účastníky.“ Zdůraznila také, že ženy by si měly přirozeně hledat vlastní cestu do managementu.

Jaroslava Švarcbachová, zakladatelka Centra Seňorina pomáhajícího lidem s Alzheimerem, se podělila o svou cestu k sociální práci, k životu na venkově i k těžkým časům během pandemie. Sama se řídí heslem, že je potřeba žít aspoň trochu dobře a radostně. Navázala na ni Veronika Blabla Hubková, která se v Nadaci Moment věnuje edukaci, a sdílela svoje nadšení pro cirkularitu, zklamání z nezájmu široké veřejnosti i opětovný přerod do světa udržitelné módy. Klíčovým momentem pro ni byla zkušenost s mateřstvím a předčasně narozenou dcerou.

A pak na pódium přišel druhý – a poslední – řečník. Jiří Hrabě, spoluzakladatel spolku Elpida zabývajícího se aktivním stárnutím, s sebou přivedl inspirativní a doslova barvami rozzářenou Annu Olšanskou. Seniorka přinesla pozitivní pohled na stáří: „Není to beznaděj. Je to stav, kdy všechno můžete a nic nemusíte. Nedávno jsem oslavila 80 let a běžím dál – maluji, studuji, zaběhla jsem půlmaraton.“

Následoval rozhovor dvou vlivných žen. Radana Čechová, šéfredaktorka magazínu Marketing a Media a předsedkyně dozorčí rady Asociace společenské odpovědnosti, vyzpovídala členku představenstva Skupiny ČEZ a Chief Sustainability Officer Michaelu Chaloupkovou. Ženu, která mnoho let pracuje na řídicích pozicích a prosadila se oblasti energetiky. „Pro mladší kolegyně je největší výzva mateřství, kdy a jak? U nás jsou většinou na manažerských pozicích muži, takže jim vysvětlujeme, že i na mateřské se dá pracovat. A že to chceme.” Na otázku, kdo ji inspiruje, odpověděla postoje. „Zajímají mě postoje lidí, jak a co dělají a jak k tomu přistupují”

Po rozhovoru a napínavém kvízu ze světa rovnosti i historie ženských práv si vzala slovo Veronika Řídelová, koordinátorka projektu Charta proti domácímu násilí ve společnosti Vodafone. Popsala svoji pracovní zkušenost z médií, změnu diskurzu co se domácího násilí týká i důležitost flexibility v kombinaci pracovního a rodičovského života.

Projekt Modrý domeček, který vede tým čtyř žen, představila Marie Hrdá. Na starosti má obchod a komunikaci tohoto sociálního podniku. Jednoduché, ale silné poselství zaznělo i od Aleny Červenkové, předsedkyně Společnosti E, pod níž spadá květinová dílna Aranžerie zaměstnávající ženy s epilepsií: „Nebudu hodná, budu dobrá.“

Zakladatelka organizace Spirit2018 Marcela Tobiášová se podělila o svůj boj za lepší podmínky pro pěstounské děti a cíl dosáhnout do roku 2028 toho, aby už do ústavní péče nešlo žádné další dítě. A příběhem o své cestě z dětského domova až k založení centra kreativně-terapeutických technik Arthepy prezentace ukončila Dana Lišková. Poslední tečkou pak byla ukázka muzikoterapie od její kolegyně Veroniky Boulterové.

Tento Udržitelný brunch byl prostorem pro sdílení, podporu a hledání cest, jak mohou ženy (a nejen ženy) měnit svět. Přinesl důležité otázky i inspirativní odpovědi. Na plátno ho sketchnotingem zaznamenala Marcela Janíčková a Kateřina Hebelková z Visualcoach, Sto skupin se postaralo o malé ratolesti v dětském koutku, Nadace Moment si odnesla spoustu oblečení od hostů pro ty nejpotřebnější a sociální podnik Modrý domeček zajistil catering i nápaditou ochutnávku marmelád a chutney z Dobroládovny a Coca Cola osvěžující nápoje.

„Prostě žena, která se snaží žít smysluplně svůj život.” Motto, které se prolínalo snad každým příběhem řečnic. Tak kolik inspirace si v něm najdete vy?

Atmosféru akce můžete načerpat ve fotogalerii od fotografky Dany Liškové.