Příběh Levandulovny: Voňavý i bolavý

Ze světa členů

8. 12. 2025

V podhůří Jizerských hor v Raspenavě se nachází ekologická levandulová farma. Environnemtálně sociální podnik zaměstnává migranty, azylanty, matky samoživitelky i dlouhodobě nezaměstnané. Adéla Roubíčková (Heindorferová) Levandulovnu provozuje šestým rokem a přes „covidové“ začátky dokázala okolí proměnit v místo, kde se mohou lidé občerstvit, nakoupit v obchůdku, prožít zde workshop nebo zážitkové školení nebo jen tak být s výhledem na strmé srázy Jizerských hor, pasoucích se oveček a všudypřítomnou vůní levandule kolem vás. Za pohodovou atmosférou ale stojí nelehké osudy všech lidí na farmě i její zakladatelky Adély.

Rodilá Liberečanda z činžáku dokáže soucítit s ženami v těžké životní situaci i díky vlastní zkušenosti samoživitelky a komplikovanému vztahem s prvním manželem, se kterým žila několik let ve Francii. Cesta k Levandulovně v Jizerských horách se začala odvíjet pět let po sametové revoluci, kdy se Adéla rozhodla, že odjede na jih Francie hlídat děti. Adéla bydlela v přístavním městečku Cassis, u rodiny která měla dům na útesu, z nějž byl výhled na celé městečko, vinice i levandulové pole.

Po návratu do Čech potkala svého prvního muže, otce své prvorozené dcery Aichi. A s nimi se vydala žít společně do Lyonu, od její první cesty do Francie uběhlo deset let. Bylo to Adély další setkání s táhlými barevnými políčky a poklidnými farmáři. Ta fialová kráska byla pro ni pomocnicí v nelehkých osobních chvílích, které ve Francii zažívala.

Po návratu rozhodně neměla na levandulích ustláno – stala se samoživitelkou, našla si jednu, druhou, třetí práci. Dálkově studovala VŠ – obor sociální pracovník a do toho ji v roce 2013 umírá táta. Měsíc po jeho smrti potkává svého druhého muže a dřív, než se rok s rokem sejde, je s nimi druhá dcera Amélie. A stěhují se z panelákového bytu do podhůří Jizerských hor, které jsou pro oba srdeční záležitostí. Nachází statek v Raspenavě, jehož historie sahá až do 16. století a hned ví, že to je „to místo“.

Na jaře 2017 se na statek stěhují a dávají ho do kupy. Mezi tím obcházejí dům, stodolu, zahradu a pokukují po okolních loukách. Oba jsou sociální pracovníci, žádní zemědělci ani velkopodnikatelé, ale cítí, že tady něco poroste. Adéle v hlavě rostou nápady na jedlou zahradu, květinové pole, až ji to dojde – tady by přece mohla krásně růst její přítelkyně z mládí, čarovná voňavá bylina – levandule! Následuje období samostudia, pozorování krajiny, probdělých nocí, seminářů, rozhovorů, snění, plánování, psaní, počítání. A v září 2019 zakládají environmentálně sociální podnik Levandulovnu a přijímají první zaměstnance – ženy samoživitelky. Rok se s rokem sejde a v roce 2023 se cesty Adély a Josefa rozcházejí. Adéla zůstává na statku sama se svými dcerami. Čerpá sílu z okolních hor a lesů i z práce na poli kolem levandulí. A příběh se píše dál.

V roce 2025 se Adéla a 3 zaměstnanci starají o 1,5 hektaru pole, s levandulí, vysazují stromy, růže a další byliny, tak aby podpořili biodiverzitu místa s respektem a úctou ke krajině, lidem a zvířatům. Zaměstnanci se účastní kurzů, ať už jazykového nebo profesního v oboru gastronomie. Dále je to i o společné práci, poradách, ale například také psychosociální podpoře, kterou jim Adéla může dávat i díky svému vzdělání a zkušenostem, jelikož dříve sama pracovala jako sociální pracovnice ve Člověku v tísni. Od začátku proto také věděla, že právě takový přesah musí její netradiční podnikání mít.

Na farmě se starají o pět tisíc levandulí, všechny se sklízejí a plejí ručně. Následně se rostliny suší ve stodole, kterou předci uměli postavit tak, aby kooperovali s přírodou a měli kvalitní seno na zimu pro svůj dobytek a tak i levandule se zde sušší po staru, v zavěšených svazcích, v přítmí a s cirkulací vzduchu, nic se zde nepřehřívá ani nevlhne a po měsíci levanduli uskladní do papírových pytlů k dalšímu zpracování. Levandule lékařská zklidňuje mysl, snižuje krevní tlak, esenciální olej funguje proti migréně a také klíšťatům. Levandulová květová voda je výborná na pleť, na kůži i na spaní a zklidnění. Dále ji zpracovávají do lahodných sirupů, želé, máslových sušenek, ale také do polštářů či svíček, které jsou ze sójového vosku. Ke třem zaměstnancům ještě chovají ovce, které pomáhají travnaté plochy mezi levandulemi spásat, aniž by levanduli poškodili a hlavně jim nechutná. Travnaté plochy slouží k zadržování vody v krajině a je mají jich zde hodně, proto jsou ovce skvělými pomocníky.

Rozjeli to na zelené louce

Adéla pozorováním krajiny zjistila, že v místě je speciální mikroklima díky teplému žitavskému proudu od Baltu. Pozemek je celodenně osluněný, 320 metrů nad mořem, s hlinitopísčitou půdou. Většina srážek zůstává v Jizerkách. „Rozjeli jsme to doslova na zelené louce, s matkami samoživitelkami, které měly ještě nějaký přidružený sociální handicap,“ vzpomíná.

Environmentální přístup se snaží Adéla promítnout do všech aktivit. Sklo, které používají pro produkty, jako jsou sirupy, květové vody, svíčky či želé, nakupuje výhradně z evropského trhu. Postřiky, syntetická hnojiva nebo geotextilie zde nepoužívají. Občas bojují s nálepkou sociálního podniku, který se lidé ještě nenaučili rozlišovat od chráněné dílny. Bohužel u nás má slovo „sociální“ konotaci spíše jako „asociální“, třeba když je někdo na ulici. Ve Francii to vnímají spíše jako „společnost“, „společenský“, je to ten celek. „Přitom máme kvalitní výrobky, sirup, certifikovanou kosmetiku jako pleťové vody či esenciální oleje. Máme tu lidi, kteří se ocitli v nějakém životním zmaru, ale jsou velmi samostatní a vzdělaní,“ říká.

Pro lidi, kteří chtějí zpomalit

Naposledy měla Adéla chuť pole zaorat a „zavřít krám“ během covidu, kdy se podnik rozjížděl a neměl ještě ani e-shop. Zaměstnanců bylo tehdy jedenáct a podpora od státu v hubených měsících nestačila. Dnes Levandulovna funguje díky týmu čtyř lidí bez dotací. Svépomocí rekonstruovali starou stodolu, kde je nyní občerstvení i obchůdek na jednom místě i s vnitřním posezením. Služby se rozšířily o workshopy a zážitková školení.

Rozjíždějí svatby a cvičení v levandulovém poli. V plánu mají rekonstruovat i místo ve stodole nad kavárnou, aby zde mohlo být ubytováno zhruba dvanáct lidí. Chtějí se více soustředit na služby pro lidi, kteří mají blízko k přírodě, ke klidu a chtějí nabrat energii a zpomalit. Rozjíždějí se i zážitková školení, naposledy farmu navštívil sociální podnik Skok do života. Levandulovna zajistila celodenní catering, workshop a prohlídku. V budoucnu by se také rádi vydali ještě o něco více touto cestou školních i firemních pobytů a teambuildingů. Letos zde měli poprvé na tři dny ubytovanou třídu děvčat ze střední školy. Připravili pro ně program s workshopem, celodenní stravou a večerním posezením u ohně.

I programy pro školy chtějí zde více rozjet ve spolupráci s příhraničními školami z Německa či Polska, jsou v pohraničí, tak se to nabízí samo. Díky příběhu jejich statku chtějí oslovit školy a tyto příběhy dál předávat. Nyní se soustředí i na firmy, co by si v Levandulovně rády udělaly pro své zaměstnance odpočinkový den s workshopem a cateringem z lokálních surovin. Dva takové workshopy tu již proběhly a další je naplánovaný v době sklizně i se školením pro zaměstnance. Říkají tomu zážitkové školení, kdy si do Levandulovny firma může přijet se svým odborníkem tento den užít jak odpočinkově, tak pracovně. Také se osvědčili firemní snídaně, kdy si firmy naplánují poradu v Levandulovně a vystoupí ze svých kanceláří a školících místností. Zpětná vazba ukazuje, že je to mnohem efektivnější způsob vzdělávání zaměstnanců. Pro firmy také připravují produkty a dárky pro jejich zaměstnance nejen k Vánocům, ale celoročně. Kapacitu i nadšení mají a dárky umí připravit na míru. Další službou je catering, se kterým vyrážejí i do Prahy, je z lokálních surovin (spolupracují s místní bio, zeleninovou farmou a dalšími místními aktéry), vše vyrobené a čerstvě napečené v jejich provozovně v podhůří Jizerek, v Raspenavě.

Na farmě také vysadili 50 růží damašských stolistých, které budou nejen nádhernou ozdobou vedle levandulí, ale časem z nich budou destilovat také růžové vody. A do budoucna plánují i malé wellness v poli se saunou, koupacím sudem a glampingové spaní. Návštěvníci tu mohou fialovou krásu vnímat všemi smysly. Pozorovat je odtud možné nejen jizerskohorský masiv, pasoucí se ovce a projíždějící vlak, ale také zdejší o něco pomalejší život, než jaký bývá v rušných městech. „Můžete tu opravdu jen tak být. Vnímat zvuky, vůně a chutě. Nechat čas plynout. Uvidíte, že domů přijedete plní energie a možná si pomalejší tempo přenesete i do každodenního života.“

Zdroj: Levandulovna