Příběhy, které bolí, a proto pomáhají

28. 4. 2026

Každá třetí žena v Evropě zažila fyzické nebo sexuální násilí a situace v Česku není jiná. Mnoho případů zůstává nenahlášených. Násilí na ženách však není okrajový problém, ale jedna z nejrozšířenějších forem porušování lidských práv na světě, a to i v moderních evropských demokraciích. Vyplývá to z výzkumu agentury Ipsos z roku 2022.

Pandemie covidu situaci navíc jen zhoršila. Zavřené domácnosti se proměnily v líhně násilí a počty volání na krizové linky v některých zemích podle dostupných dat vzrostly až pětinásobně. Zatímco řada evropských států reagovala zpřísněním zákonů a otevíráním specializovaných center pro oběti, Česko v této oblasti stále zaostává.

Minisérie Monyová

Příběh zavražděné spisovatelky Simony Monyové, která celý život poutavě psala o vztazích, připomíná, že domácí násilí nijak nesouvisí s původem, vzděláním ani sociální vrstvou. Setkávají se s ním i navenek silné a úspěšné ženy.

Šestidílná minisérie v hlavní roli s Terezou Rambou bude mít v květnu premiéru na Oneplay. Její tvůrkyně v ní boří hluboce zakořeněné mýty o obětech domácího násilí. Ukazují život brněnské autorky ženských románů nejen jako oběti, ale také jako pečující matky, sestry, manželky, kamarádky i jako na svou dobu velmi úspěšné a emancipované ženy. Seriál připravily se souhlasem pozůstalých za pomoci konzultací s psychology a díky pečlivým rešerším i informacím od kriminalistů.

Příběh se zaměřuje i na anatomii toxického vztahu. Nejde o fascinaci tragickým činem ani jeho agresorem, ale o jasně promyšlený záměr pečlivě vykreslit typický vztah s manipulativním násilníkem krok po kroku. Od počáteční zamilovanosti přes postupné izolování od rodiny a přátel až po úplnou ztrátu sebevědomí a vlastního úsudku oběti.

Cílem je nejen s citlivostí a empatií představit život Simony Monyové, ale také nabídnout divákovi bezpečný prostor pro zpracování vlastních zkušeností a možnost položit si otázku, zda se něco podobného neděje i v jeho životě nebo blízkém okolí. Protože dokud si člověk mechaniku manipulativního vztahu neuvědomí, nemá šanci se z něho vymanit. Diváci jsou tak konfrontováni i s vlastními zažitými vzorci chování a nahlížení na podobné situace, kdy se stále setkáváme s reakcemi typu „proč od něj tedy neodešla“ nebo „mohla si za to sama“. Přestože život Monyové skončil tragicky, její příběh je zpracován tak, aby přinesl katarzi a sdělení, že bojovat a jít si za svým má hluboký smysl..

Tvůrkyně věří, že série Monyová může diváky motivovat k vyhledání odborné pomoci. Mnoho případů domácího násilí zůstává stále nenahlášených, ať už ze strachu, nebo proto, že se oběti za svoji situaci stydí. V naší společnosti totiž stále přežívají nezdravé vzorce, toxická klišé a zažité stereotypy, například že žárlivý partner je přece milující. Zkušenost ze zahraničí jasně hovoří o tom, že pokud se o násilí veřejně otevřeně hovoří, přestává být postupně tabu a tiše tolerováno. Autorky proto věří, že minisérií Monyová přispějí k tak potřebné diskusi vedoucí ke zlepšení neutěšeného stavu postavení žen v naší společnosti.

Incelové v Ulici

Zatímco důsledky dlouho přehlíženého násilí na ženách jsou stále viditelnější, jeho kořeny se daří odhalovat i v místech, která byla ještě donedávna skryta před zraky veřejnosti. Řeč je o online světě, kde někteří muži (často neúspěšní a lehce ovlivnitelní toxickou maskulinitou) hledají odpovědi na otázky, které jim prý nikdo jiný nedokáže dát: Jak se stát pravým mužem? Jak uspět? Jak nezůstat sám? Algoritmy sociálních sítí jim během několika desítek minut nabízejí pokřivený svět tzv. manosféry. Ten jejich frustraci nepomáhá řešit, naopak ji živí a jako viníka označuje ženy. V jejích nejradikálnějších zákoutích pak vyrůstá komunita incelů. Často mladých mužů přesvědčených, že jim ženy upírají něco, na co mají přirozený nárok. Bezpečnostní složky napříč Evropou i zámořím tuto skupinu sledují jako reálnou společenskou hrozbu.

Seriál Ulice jako jeden z prvních ukázal českým divákům, že tato radikalizace se neodehrává někde daleko, ale přímo v kolektivech dětí, které chodí do školy v jejich bezprostředním okolí. Autoři populárního seriálu, který letos slaví 21 let na obrazovce a který průměrně sleduje více než 1 milion diváků, se tématu domácího násilí a násilí na ženách věnují dlouhodobě. V minulosti se tak například v Ulici objevil případ stalkingu, který vedl až k únosu a vážnému zranění jedné z hlavních hrdinek. Agresorem byl manipulativní partner, který ženu bil, omezoval a dovedl ji až k alkoholismu. Příběhy tohoto typu jsou pečlivě zpracovány a doplněny o rešerše v úzké spolupráci s odborníky, například z Bílého kruhu bezpečí.

Seriál Ulice v poslední sérii ukázal, jak vliv sociálních sítí a dysfunkční rodiny může pokřivit vnímání teenagera, kterého ztvárnil Petr Komínek. Seriál ale nabízí i východiska a pozitivní vzory. Ať už jde o chápajícího ředitele školy, kterého hraje Filip Rajmont, nebo skutečného olympionika Lukáše Krpálka, který svým jednáním ukazuje klukům pevný mužský vzor.

V březnu si autoři seriálu Ulice připravili téma drink spikingu, tedy úmyslného přimíchání drog nebo alkoholu do nápoje jiné osoby bez jejího vědomí a souhlasu s cílem oběť – nejčastěji ženu – omámit, zneužít či ovládnout. Dějová linka byla konzultována s organizacemi Beatsexism a proFem.

Vyhodnocování obsahu

TV Nova dokončila dvouletou analýzu vysílaného obsahu v kategoriích Reality and Entertainment a Scripted, kdy zjišťovala zastoupení témat udržitelného rozvoje podle metodiky 17 Cílů udržitelného rozvoje od OSN (SDGs) ve vlastní tvorbě. Výsledky ukazují, že v průměru 30 % investic směřuje do projektů reflektujících celospolečenská témata dle SDGs (například mentálního zdraví, ochrany přírody, násilí na ženách). To odpovídá zhruba 20 % celkového objemu vlastní tvorby. Pozitivním trendem je každoroční nárůst. Analýza probíhala na základě interní metodiky přiřazující jednotlivé projekty ke konkrétním SDGs podle hlavního tematického zaměření.

Článek vznikl pro březnové vydání magazínu Udržitelné Česko.