Rostoucí tlak na revizi PPWR a budoucí legislativní nesrovnalosti v českém právním řádu

2. 4. 2026

Evropská unie v posledních letech výrazně posiluje regulatorní rámec v oblasti ochrany životního prostředí a přechodu na cirkulární ekonomiku, přičemž jedním z klíčových nástrojů tohoto trendu je nové nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR) , které má ambici zásadně proměnit pravidla pro uvádění obalů na trh i nakládání s nimi v celém jejich životním cyklu. Přestože s cíli této právní úpravy – zejména snížení množství obalových odpadů, podpora opětovného použití a zvýšení recyklace – lze jen souhlasit, praktická implementace nařízení už delší dobu vyvolává řadu otázek, a to jak z pohledu členských států, tak podnikatelského sektoru, který bude novými povinnostmi přímo a intenzivně dotčen.

PPWR, které vešlo v platnost 12. 2. 2025 a jehož účinnost je v současnosti plánována od 12. 8. 2026, zavádí široké spektrum nových povinností, které dopadají na výrobce, distributory i další subjekty v dodavatelském řetězci, a to zejména v oblasti prevence vzniku obalových odpadů, podpory opětovného použití obalů, zvyšování podílu recyklovaných materiálů, harmonizace značení obalů a výrazného posílení systému rozšířené odpovědnosti producenta (EPR), včetně nových požadavků na registraci producentů, vedení dat a pravidelný reporting, jehož jednotný evropský formát má být stanoven prováděcími akty již v průběhu roku 2026. Zásadní roli přitom bude hrát rovněž digitalizace a práce s daty, neboť PPWR předpokládá vznik registrů producentů a databází obalů, stejně jako detailní sledování materiálového složení obalů a plnění jednotlivých cílů, což v praxi představuje nejen právní, ale i administrativní, a hlavně technologickou výzvu, a to jak pro podnikatele, tak pro veřejnou správu.

Ačkoli cíle PPWR odpovídají dlouhodobému směřování evropské environmentální politiky, zejména přechodu na cirkulární ekonomiku, je jasné, že časový rámec jeho implementace je v současné podobě nerealizovatelný, a to zejména s ohledem na skutečnost, že klíčové prováděcí a delegované akty, které mají konkretizovat jednotlivé povinnosti (například prováděcí akt ohledně EPR registrace a reportingu, který měl být přijat v únoru), nejsou dosud plně přijaty nebo jsou stále předmětem diskusí a konzultací unijních orgánů.

Tlak na revizi PPWR sílí

Na evropské i národní úrovni proto sílí tlak na přehodnocení harmonogramu účinnosti PPWR, přičemž v České republice se profesní komory a podnikatelské svazy shodly na požadavku, aby Ministerstvo životního prostředí aktivně prosazovalo odklad účinnosti tohoto nařízení na úrovni Evropské unie, a to z důvodu jeho faktické neimplementovatelnosti v aktuálně stanovených termínech, kdy není reálně možné v tak krátkém čase připravit jak potřebné prováděcí předpisy na úrovni EU, tak odpovídající adaptační legislativu na úrovni členských států a současně zajistit připravenost dotčených subjektů v praxi.

Změna skrze Omnibus VIII

Jako možný legislativní nástroj pro prosazení těchto změn je tzv. Omnibus VIII, označovaný také jako environmentální „Enviomnibus“, který byl zveřejněn Evropskou komisí v prosinci 2025 a jehož cílem je zjednodušení a úprava vybraných environmentálních předpisů EU, přičemž tento balíček již obsahuje dílčí změnu PPWR, konkrétně návrh na pozastavení povinnosti jmenovat pověřeného zástupce v rámci rozšířené odpovědnosti producenta pro výrobce usazené v EU do roku 2035.

Právě skutečnost, že Omnibus VIII formálně otevírá možnost revize PPWR, je z hlediska legislativního procesu klíčová, neboť vytváří prostor pro další změny tohoto nařízení, včetně potenciálního odkladu jeho účinnosti či úpravy některých jeho nejproblematičtějších ustanovení, aniž by bylo nutné iniciovat zcela nový legislativní proces od počátku, což by bylo časově i politicky výrazně náročnější (a de facto i téměř nemožné zprocesovat včas).

Adaptace zákona o obalech a nadcházející legislativní nesrovnalosti

Vedle evropské roviny však paralelně probíhá i příprava adaptační legislativy na úrovni České republiky, zejména novely zákona o obalech, jejímž cílem je odstranit ustanovení, která budou nově upravena přímo nařízením PPWR, a naopak doplnit oblasti, které nařízení ponechává na vnitrostátní úpravě, jako jsou například některé aspekty fungování autorizovaných obalových společností, opatření proti tzv. freeridingu nebo konkrétní nastavení registru producentů a souvisejících evidenčních povinností.

Zásadním problémem však zůstává časový nesoulad mezi účinností PPWR a průběhem legislativního procesu v České republice, neboť je již nyní zřejmé, že adaptační novela zákona o obalech nebude přijata včas před nabytím účinnosti klíčových ustanovení nařízení, což povede ke vzniku přechodného období, ve kterém bude nutné aplikovat přímo PPWR, zatímco část národní právní úpravy bude s ním v rozporu a fakticky nepoužitelná (jelikož PPWR je jako nařízení Evropské unie přímo použitelné ve všech členských státech, a tedy nevyžaduje transpozici do vnitrostátního práva, což současně znamená, že jeho ustanovení budou mít aplikační přednost před národní právní úpravou v rozsahu, v jakém s ní budou v rozporu).

Jakkoli PPWR v současné podobě představuje významný krok směrem k udržitelnému nakládání s obaly, ukazuje se, že nastavený časový harmonogram zavádění povinností je víceméně nerealizovatelný. Následující měsíce budou rozhodující, zda se podaří nalézt vhodné řešení, které zachová cíle nařízení, aniž by vedlo k nepřiměřené zátěži a právní nejistotě v praxi. České správní orgány, profesní komory, podnikatelské svazy a další subjekty, které budou PPWR dotčeni, se aktivně účastní debat a připomínkování jak evropské, tak české legislativy. Prostor pro změny je díky Omnibu VIII značný, takže lze předpokládat, že iniciativy PPWR a jeho implementační harmonogram, ale i obsah povinností, vhodně moderovat, nezůstane bez odezvy.

__________________________________________________________________________________

Autoři: Mgr. Jakub Málek, Ráchel Kouklíková a Anna Němcová, PEYTON legal advokátní kancelář