Vodní bilance krajiny v nerovnováze

14. 7. 2026

Když meteorologové v rádiu nebo televizi oznámí „krásné slunečné počasí“, většina lidí tuto zprávu vnímá pozitivně. Znamená volný čas venku, výlety a příjemné teploty. Krajina však stejnou informaci čte jinak – jako další období boje o vodu.

Sucho dnes není pouze otázkou extrémních let. Stává se běžnou součástí vegetační sezóny a může vznikat i v obdobích, kdy celkový roční úhrn srážek zůstává blízko dlouhodobému normálu.

Srážek není výrazně méně. Problém je v bilanci vody

Krajina funguje podobně jako účet v bance. Srážky představují příjmy, zatímco výpar a spotřeba vegetací jsou výdaje. Po desetiletí byly tyto dvě položky přibližně v rovnováze. Dnes se však výdaje zvyšují rychleji než příjmy. Výsledkem není pouze méně vody v půdě, ale také nižší průtoky vodních toků, pokles hladiny podzemních vod a vyšší stres vegetace během léta.

Dlouhodobá měření Českého hydrometeorologického ústavu ukazují, že v mnoha oblastech České republiky nedochází k zásadnímu poklesu ročních srážkových úhrnů. Například na Vysočině (Náměšť nad Oslavou) se dlouhodobě pohybují přibližně mezi 500 až 550 mm za rok.

Samotné množství srážek však nevypovídá o tom, kolik vody zůstane v krajině k dispozici. Rozhodující je vodní bilance – tedy vztah mezi příjmem vody a jejími ztrátami.

Právě zde se projevuje dopad rostoucích teplot. Vyšší teploty zvyšují evapotranspiraci, tedy součet výparu z půdy a transpirace rostlin. Jinými slovy, krajina dnes spotřebovává více vody než před několika desetiletími.

Graf 1: Srážky vs. výpar – v letních měsících je výpar vody vyšší, než objem vody dotovaných ze srážek (stanice Náměšť nad Oslavou, 2025).

Graf 2: Záporná vodní bilance ve vegetačním období (stanice Náměšť nad Oslavou, 2025).

Sucho vzniká především v létě

Další problém nepředstavuje roční součet srážek, ale jejich rozložení během roku. Nejvýraznější deficit vzniká zpravidla od května do srpna, kdy vegetace dosahuje nejvyšší aktivity, stromy intenzivně transpirují a krajina je vystavena silnému výparu. Právě v tomto období se stále častěji objevují dlouhé epizody bez významnějších srážek doprovázené vysokými teplotami.

Naopak významná část srážek přichází v podzimních měsících, kdy stromy postupně přecházejí do dormance a jejich potřeba vody výrazně klesá a tyto pozdní srážky jsou tak pro vegetaci nevyužitelné.

Sucho proto nemusí být způsobeno méně dešti. Často jde spíše o nevhodné načasování srážek v kombinaci s rostoucím výparem.

Posouvá se klimax krajiny?

Česká krajina byla po staletí formována v klimatických podmínkách, které byly chladnější než dnes. Druhové složení našich lesů i zemědělské hospodaření vznikaly v době, kdy byly letní teploty nižší a dlouhá období bez srážek byla méně častá. Současná změna klimatu proto představuje situaci, na kterou není většina dnešní vegetace ani způsob hospodaření plně připravena.

Z pohledu ekologie představuje klimaxové stadium vegetaci, která by na daném místě dlouhodobě převládla bez významných zásahů člověka. Ve většině střední Evropy je takovým klimaxem les.

S pokračujícím oteplováním však vyvstává otázka, zda podmínky umožňující existenci souvislých lesních porostů nezačínají slábnout. Vyšší teploty, delší období sucha a rostoucí evapotranspirace mohou zejména v nejsušších oblastech jižní Moravy, Polabí či Poohří postupně vytvářet podmínky bližší dnešním lesostepním oblastem jihovýchodní Evropy.

Neznamená to, že české lesy během několika desetiletí zmizí. Je však pravděpodobné, že budou stále více limitovány nedostatkem vody. Druhové složení porostů se bude měnit a na některých stanovištích mohou být stabilnější řídké doubravy nebo lesostepní mozaiky než husté zapojené lesy, které zde byly běžné v minulosti.

Otázkou tak přestává být pouze to, jaké stromy budeme vysazovat. Stále důležitější je zamýšlet se nad tím, jaká podoba krajiny bude za současných klimatických podmínek dlouhodobě udržitelná.

Foto 1: Typický projev sucha. Postupné, okrajové chřadnutí stromu (javor klen/Jihlavsko/). Strom postupně snižuje listovou plochu, aby snížil výpar a šetřil vodu. To vede k usychání periferie korunu a postupnému úhynu jedince.

Jak reagují dřeviny

Změny klimatu se již dnes projevují na růstu mnoha dřevin. Na řadě lokalit dosahují nově vysazované stromy nižších přírůstů než v minulosti a jejich vývoj stagnuje zejména během opakovaných letních období sucha.

Současná druhová doporučení vycházejí převážně z podmínek druhé poloviny 20. století, tady více než padesát let do minulosti. Odborníci zabývající se výsadbami ve volné krajině stále častěji řeší otázku, zda budou některé tradičně používané druhy schopny odolávat budoucím klimatickým extrémům.

Jednou z diskutovaných možností je využití druhů pocházejících z oblastí geograficky blízkých České republice, avšak z teplejších a sušších podmínek. Často jsou zmiňovány například dub cer, břestovec jižní nebo lípa stříbrná. Tyto dřeviny dnes nacházejí uplatnění především v městském prostředí, avšak v budoucnu může debata o jejich využití v krajině nabývat na významu.

Možná se tak dočkáme situace, kdy druhy, které dnes považujeme za okrajové či nepůvodní, budou představovat důležitou součást adaptačních opatření na měnící se klima. Nejde však jen o samotný výběr odolnějších dřevin. Stejně důležitá bude celková schopnost krajiny zadržovat vodu – prostřednictvím mokřadů, remízů, větrolamů a zdravě půdy bohaté na organickou hmotu a organismy. Právě kombinace vhodné druhové skladby a funkční krajiny rozhodne o tom, jak dobře se dokážeme vyrovnat s rostoucími obdobími sucha. Každá kapka, která po dešti zůstane v krajině a neodteče zbytečně pryč, přitom pomáhá zmírňovat dopady budoucích klimatických extrémů.

Autor: Voda, lidé, krajina

Článek vznikl pro červnové vydání magazínu Udržitelné Česko.