Z Chocně až na Galapágy: Když příroda konečně dostává druhou šanci

22. 5. 2025

Co mají společného velryby na Seychelách, bobři v Americe a koně v Milovicích? Všichni pomáhají vracet život tam, kde mizel. V den, kdy si svět připomíná Mezinárodní den biologické rozmanitosti, přinášíme pohled na alarmující data, ale i inspirativní příběhy, které ukazují, že změna je možná. I u nás, v České republice.

Představte si svět, kde každé čtvrté zvíře, které znáte, zmizelo. To není dystopická fikce, ale realita, kterou potvrzuje nejnovější Zpráva o stavu planety 2024 od WWF. Za posledních 50 let klesly populace volně žijících živočichů a rostlin v průměru o 73 procent. Latinská Amerika a Karibik zaznamenaly nejprudší průměrný pokles populací volně žijících živočichů, a to o 95 procent. „Nebezpečně se blížíme ke kritickým bodům, pokud jde o úbytek přírody a změnu klimatu. Víme však, že příroda se může zotavit, pokud k tomu dostane příležitost, a že stále máme šanci jednat,“ píše ve zprávě.

Nejdůležitějším faktorem poklesu populací volně žijících živočichů byla změna využití půdy, protože se rozšířily zemědělské hranice. Často na úkor ekosystémů, jako jsou tropické deštné lesy. Mike Barrett, ředitel pro vědu a ochranu přírody WWF-UK, uvedl, že: „Údaje, které máme k dispozici, ukazují, že úbytek byl způsoben fragmentací přírodních stanovišť. To, co vidíme prostřednictvím těchto údajů, je ukazatelem hlubší změny, která probíhá v našich přírodních ekosystémech, ztrácejí svou odolnost vůči vnějším šokům a změnám. Na tato již tak degradovaná stanoviště nyní navrstvujeme klimatické změny.“

Na potřebu jednat a změnit způsob přemýšlení o produkci nejen surovin potřebných pro lidstvo upozorňuje i letos, 22. května, Mezinárodní den biologické rozmanitosti. Do roku 2030 zbývá pouhých pět let na splnění cílů Globálního rámce pro biodiverzitu z Kunmingu a Montrealu (KMGBF) a Agendy OSN 2030, jejíž součástí jsou i Cíle udržitelného rozvoje od OSN.

Příroda není nice to have

Ztráta biodiverzity není jen ekologickým problémem – je to existenční hrozba. Podle Mezivládní platformy pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES) přichází globální ekonomika ročně až o 25 bilionů dolarů kvůli degradaci přírody, klimatickým změnám a ztrátě ekosystémových služeb. Více než čtvrtina ročního světového HDP závisí na přírodních zdrojích a ztráta biodiverzity tak přímo ohrožuje ekonomickou stabilitu.

IPBES také odhaduje, že investice do ochrany přírody by mohly do roku 2030 vytvořit obchodní příležitosti v hodnotě 10 bilionů dolarů a podpořit 395 milionů pracovních míst.

Skládky na mokřady, prázdná moře na domovy velryb

Ke změně momentálně pravděpodobně nejvíce přispívají menšími kroky jednotlivé projekty a inovace, které vznikají po celém světě. Mezinárodní výzkumníci deset let hodnotili ochranářská opatření, včetně zřizování chráněných území, obnovy biotopů a likvidace invazních druhů. Zjistili, že ve většině případů (66 %) tato opatření zlepšila stav biologické rozmanitosti nebo zpomalila její pokles.

Například Seychely, souostroví 115 ostrovů v Indickém oceánu, zažily velký návrat velryb poté, co podepsaly dohodu o výměně dluhu za přírodu, která vedla k odepsání téměř 22 milionů dolarů ze státního dluhu výměnou za vytvoření 13 chráněných oblastí přírody. V hlavním městě Srí Lanky se zase díky úsilí místních obyvatel změnilo místo, které kdysi bývalo skládkou, v mokřad plný zimolezů, křivek, bahňáků a kormoránů, růžových leknínů a vodních buvolů.

Ekosystémoví inženýři jsou často považováni za klíčové druhy. V USA reintrodukovaní (tj. uvedení původních druhů na stanoviště, kde předtím vymizely, pozn. red.) bobři pracují na obnově ztracených stanovišť pro vydry, želvy a ryby. Na Galapágách mezitím želvy obrovské „buldozerují“ krajinu zarostlou dřevinami a vytvářejí mýtiny využívané jako přistávací dráhy a hnízdiště kriticky ohroženého albatrosa vlnkovaného.

Česko: Malá země, velká odpovědnost

A stejný význam pro krajinu mají i velcí kopytníci v milovické rezervaci, o kterou se stará organizace Česká krajina. Nejenže si poradili s agresivní travinou třtinou křovištní, ale navíc se díky nim začaly ohrožené rostliny vracet i do míst, odkud je husté porosty travin dávno vytlačily. Stejně úspěšné jsou i Ptačí parky České společnosti ornitologické, kde například u Chocně nebo České Lípy probíhá aktivní obnova přírodních stanovišť a vytváření vhodného prostředí pro rozmnožování ohrožených druhů ptáků a dalších složek přírodního prostředí. Oba projekty jsou vítězi Cen SDGs v kategorii Změna klimatu a biodiverzita.

I když Česká republika nepatří mezi biodiverzitní megacentra, její příroda čelí vážným výzvám. Intenzivní zemědělství, urbanizace a klimatické změny vedou k úbytku druhů a degradaci ekosystémů. Podle Agentury ochrany přírody a krajiny ČR je u nás ohroženo klesajícím počtem jedinců nebo rizikem vyhynutí 18 procent druhů savců, 48 procent druhů ptáků nebo 61 procent druhů plazů.

A na jejich záchraně se podílí například i Zoopark Zájezd. Ekocentrum Koniklec zase učí školáky, úředníky, podnikatele i širokou veřejnost o praktické přírodě ochrany, jako je vysazování a ochrana stromů, monitorování invazních rostlin, realizace habitatů, tvorba a údržba naučných stezek a spousta dalšího. Spolek Voda, lidé, krajina zase pomáhá obcím nejen navrhovat, ale především prakticky realizovat opatření pro zadržování vody v krajině a zlepšování životního prostředí. A podobných iniciativ máme mezi členy Asociace společenské odpovědnosti nespočet.

Letošní Mezinárodní den biologické rozmanitosti je připomínkou, že máme jen pět let na to, abychom zvrátili současný trend a zajistili udržitelnou budoucnost pro nás i další generace. Otázka nezní, zda si to můžeme dovolit, ale zda si můžeme dovolit nejednat.

Zdroj fotografií: Unsplash.com