Změna klimatu z pohledu Jana Saudka

22. 6. 2020

Já to mám dobrý, mě z toho vysvobodí smrt – těmito slovy shrnul v nadsázce klimatické změny slavný fotograf Jan Saudek, autor portrétů v rámci kampaně Naše planeta na podporu globálních cílů a boje proti změně klimatu. V otevřeném rozhovoru pro Marie Claire prozradil, že nad naší planetou neláme hůl a vysvětlil, proč přijal nabídku kampaň nafotit.

Změna klimatu je s výhledem do budoucnosti hrozivá. Máte tři malé děti. Jakou budoucnost byste jim přál?

Přál bych si, aby přežily. Přál bych jim budoucnost světlou a závratnou, jako přeje každý svým dětem. Co se ale stane z klimatem, to netuším. Do budoucnosti samozřejmě nedokážeme vidět, věřím však, že budou mít štěstí stejně, jako jsem měl já. Než abych si rval zbylé šediny, budu raději doufat, že všechno dopadne skvěle a že nejenom mé děti, ale všechny děti budou ozdobou této planety.

Jak moc si vlastně uvědomujete globální změny klimatu?

Nejsem slepý a už padesát let pozoruji, že ubývá dešťových srážek. Země je neobyčejně otužilá a dostala se z mnoha katastrof, ale mým upřímým a už dlouho nesplněným přáním je poslouchat celonoční šumění lijáku.

Pamatuje si na moment, kdy naposledy jste takové šumění lijáku poslouchal?

Ano, chodil jsem tenkrát s jednou dívku, byl jsem zrovna v jejím bytě na sídlišti v Jižním městě. Myslím, že se psal rok 1987. Mrholení nebo krátká bouře nic není. Jen celonoční šumění deště nás může spasit.

Proč nerad cestujete?

Je to mým strachem z leteckých katastrof, ze smrti na silnici – a to všechno souvisí z touhou přežít a pokračovat.

Není to tedy projev vašeho nesouhlasu s jakousi rozmařilostí a rozpínavostí naší společnosti?

Kdo nic neuvidí ve své vlasti, neuvidí to nikde ve světě, ani na Floridě, ani na Jižním pólu. Narodil jsem se tady a chci tady zůstat. Samozřejmě i já byl leckde – v Číně, ve Finsku i na Západě. Jeden můj dlouholetý americký přítel a zároveň americký patriot mi řekl, že tak krásnou zemi, jako je Československo, nikdy neviděl.

Podporujete lokální výrobu? Třeba při výběru potravin?

Nechodím nakupovat. Všechno mi moje služebnictvo nosí pod nos. Já jen platím. Se špatným svědomím přiznávám, že jsem si v poslední době pochutnal na vynikajícím italském a rakouském špeku a zakusoval jsem to španělskou paprikou. Nic lepšího jsem dlouho nejedl. V lednici mám ale také hovězí ve vlastní šťávě od lokálního farmáře. Masa a uzenin se vzdát nedokážu, ale snažím se příliš nehýřit. To jedině s alkoholem to trochu přeháním.

Co se snažíte pro Zemi dělat vy?

To nejmenší, co mohu dělat a co dělám, je chození pěšky, šetření vodou a energiemi a třídění odpadu. Pořád mě udivuje, kolik dokáže jedna rodina jako ta naše vyprodukovat odpadu navzdory zero waste příručkám, které u své ženy občas vidím. Vím, že se snaží kupovat mléko ve vratných skleněných lahvích, na zeleninu si vozí nějaké vlastní ekofusaky, občas zajede pro stáčené gely na praní. Přesto se nám pořád nedaří vyhnout plastům. Zachovávám si ale, snad ne naivně, naději, že se ve světě a možná i u nás dějí velké věci – asi rok zpátky jsem slyšel reportáž o stroji, který dokáže doma recyklovat plastový odpad na syntetickou ropu a nějaké další látky, nejsem chemik, přesně si nepamatuji, vím jen, že celý ten projekt financovala nějaká známá a hodně bohatá osobnost. I zprávy o tom, že do roku 2040 by se v Německu nebo ve Francii neměl prodat jediný automobil se spalovacím motorem, zní nadějeplně. Já už to neuvidím. A snad už nebude pozdě.

Proč jsme si my lidé vlastně začali myslet, že takhle to tu bude pořád? Že jsme tu navždy?

Jsem hluboce věřící člověk, takže jsem přesvědčený, že bůh nedovolí, aby tato plenata zledovatěla, vyschla nebo shořela.

Má lidstvo pud sebezáchovy? Skutečně si uvědomí rizika svého chování a změní se?

Ano, ale bohužel až v poslední chvíli. Až nám začne téct do bot. Což je možná poprvé po druhé světové válce v historii téhle země právě teď, ale ne kvůli změně klimatu, ale kvůli koronaviru. Myslím, že zažíváme velice zvláštní čas, na druhé straně musím uznat, že pro mě to má velikou výhodu – mohu být konečně s rodinou.

Nezastíní v téhle době právě celosvětový problém s koronavirem otázky a rizika změn klimatu?

Možná naopak bude koronavirus v tomto přírodě nápomocen, protože se po celém světě zastavila řada továren, zrušily se stovky, možná tisíce letů, člověk necestuje na místa, která by měla zůstat panenská příroda, snižuje svou každodenní spotřebu – a to nemyslím jen jídlo, ale všechny nadbytečné nákupy a činnosti plynoucí ze zahánění nudy. Jenže ta nuda i konzum plynou z hlouposti nás všech. A možná právě v těchto týdnech přicházíme na to, že k životu potřebujeme mnohem méně hmotných statků, než jsme si dosud mysleli a než nám agresivní reklama nařizovala. Copak právě teď nám nechybí mnohem víc přátelé než nákupy? Třeba z toho všechno vzejde zánik konzumu. Je to vážné varování.

Proč jste přijal nabídku vyfotit kampaň Asociace společenské odpovědnosti ke změnám klimatu?

Je to pro dobrou věc. Sám jsem překvapivě zdráv a jsem pevně přesvědčen, že člověk, který je zdravý, by měl pomáhat lidem, kteří jako první případnou změnu klimatu jako první bolestivě odskáčou. Pro mě osobně je lepší přijít k rozumu pozdě než vůbec.