Neviditelné náklady: Kolik bychom měli opravdu platit za zboží?

24. 8. 2023

Slyšeli jste už o pojmu true cost accounting, neboli vykazování reálných nákladů? V účetnictví běžný pojem, který ale z hlediska environmentálního získává pomalu a velmi jistě na důležitosti. Dokonce má potenciál měnit globální finanční politiku.

Německé zákazníky čekalo před několika týdny nemilé překvapení – supermarket Penny je vyzval, aby si za některé zboží připlatili a pokryli skutečné náklady“. V největší evropské ekonomice zaplatili Němci v roce 2022 za potraviny pouze 11,1 % rozpočtu domácnosti, zatímco průměrný podíl v celé Evropské unii činil 15,9 %, ve Španělsku 20,6 % a v Itálii 17,9 %.

Jejich levné potraviny ale mají vysokou ekologickou cenu. Německé zemědělství bylo v loňském roce zodpovědné za 55,5 milionu tun emisí skleníkových plynů, což představuje zhruba 7,4 % emisí země. „Musíme čelit tomu, že ceny našich potravin neodrážejí celkové náklady, které vznikají nejen pro výrobce, ale i pro životní prostředí a budoucí společnost,“ řekl k tomu člen představenstva Penny Stefan Goergens.

Podle údajů společnosti Penny činily náklady na životní prostředí u ekologických produktů v průměru 1,15 eura, zatímco u neekologických produktů závislých na chemických, v tomto případě ne-přírodních látkách, šlo o průměrné náklady 1,57 eura. Abychom si to dokázali lépe představit, tak například cena 300gramového kusu sýra by se zvýšila z 2,49 eur na 4,84 eur.

Známé neznámé true cost accounting

Většina zemědělců ve vyspělých zemích má v současnosti příjmy ze dvou hlavních zdrojů: z prodeje potravin, které produkují, a ze státních dotací. A pokud chceme, aby přecházeli na ekologické zemědělství, musí se jim to i v těchto dvou cestách vyplatit. Nejen, že si v obchodě koupíme zeleninu bez pesticidů, ale díky farmářům se bude uhlík sekvestrovat v půdě, zvýší se biologickou rozmanitost a rozšíří se pracovní dovednosti a vzdělávání.

Účtování skutečných nákladů v potravinářství a zemědělství spočívá v posouzení skutečných nákladů a přínosů různých systémů produkce potravin. Jednoduše zemědělcům neplatíme za degradaci půdy, nehumánní zacházení se zvířaty nebo znečišťování vodních zdrojů. Tento dluh sice splatíme poplatky za vodné a stočné, daněmi nebo náklady na zdravotní péči. Ale ne dostatečně a ne do správných rukou. Z většiny jdou stejně tyto náklady za budoucími generacemi nebo do „třetích zemí”.

A výsledek? Pokřivený systém oceňování potravin, které se zdají být „levné“, ale jsou často pro naše životní prostředí a zdraví nejnákladnější. Na druhé straně mohou být udržitelně vyprodukované zdravé potraviny velmi drahé a pro mnohé nedostupné. Účetnictví skutečných nákladů nám umožňuje lépe porozumět rozsahu a povaze těchto „externalit“, slovy ekonomů, a to tak, že identifikuje, kategorizuje a kvantifikuje, a pokud možno oceňuje všechny různé náklady a přínosy. Za předpokladu dostatečné veřejné podpory a politické vůle by tyto informace umožnily přijmout takové politické a ekonomické zásahy, které by upřednostňovaly výrobu a spotřebu potravin s nejnižšími skutečnými náklady.

Pojďme do praxe…

To, k čemu se odhodlalo Penny, je jen první vlaštovkou. True cost accounting z hlediska životního prostředí je prozatím oborem spíš nerealizovaným. Dva jednoduché příklady nám ale ukážou, o jakých částkách se tu vlastně ve skutečnosti bavíme…

The European Nitrogen Assessment odhaduje, že celkové náklady na škody způsobené dusíkatými hnojivy dosahují až 320 miliard EUR, což představuje až 750 EUR na osobu ročně v celé EU, z čehož přibližně dvě třetiny připadají na zemědělství. Přestože intenzivně hospodařící zemědělci získávají za peníze vynaložené na dusíkatá hnojiva zhruba trojnásobnou návratnost, skutečné náklady pro společnost jsou podle odhadů ještě třikrát vyšší. Uznání skutečných nákladů na dusíkatá hnojiva by podpořilo přechod k regeneračním postupům, které využívají dusík vázající rostliny, jako je jetel nebo fazole.

V současné době existuje stále více důkazů o přímých souvislostech mezi intenzifikací našeho zemědělství a potravinářských systémů a rychlým nárůstem řady onemocnění, jako je obezita, cukrovka 2. typu, kardiovaskulární onemocnění, alergie, některé druhy rakoviny a nemoci imunitního systému. Jen obezita má celosvětový ekonomický dopad ve výši přibližně 2 bilionů dolarů ročně, což představuje 2,8 % celosvětového HDP. Investice do udržitelného zemědělství a lepší pochopení souvislostí mezi stravou a zdravím nebo propojení pojistného na zdravotní pojištění se zlepšením stravy by mohly tyto náklady na léčbu snížit ve prospěch jednotlivců i společnosti.


Autor: Asociace společenské odpovědnosti

Související

Česko zná nové rekordmany roku: Pla(s)teosaurus zapsán do knihy rekordů

Přejít na článek

Inovace, trendy v udržitelném stravování a potravinářské novinky. Nenechte si ujít konferenci New Food Forum

Přejít na článek