Co je to environmentální taxonomie EU?

27. 7. 2023

Příliš různorodá pojmenování ekonomických aktivit, které jsou přívětivé k životnímu prostředí, způsobují problémy v orientaci v souvislosti například s investováním do více šetrných způsobů hospodaření nebo s plněním povinností vyplývajících z ESG reportingu. Jedním z nástrojů, který má pomoci k harmonizaci evropského hospodářského prostředí na enviromental-friendly úroveň a vést k jednotnému pojmenování aktivit a činností spojených se společenskou odpovědností a ESG obecně, je tzv. environmentální taxonomie EU.

Základem pro evropskou environmentální taxonomii je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 ze dne 18. června 2020 o zřízení rámce pro usnadnění udržitelných investic a o změně nařízení (EU) 2019/2088 (dále jen „Nařízení“). Jedná se o jeden z dalších kroků k vyjasnění a provedení prohlášení učiněných v Green Deal. Důležitost taxonomie skýtá v 6 vymezených cílech deklarovaných v článku 9 tohoto Nařízení. Jedním z požadavků, aby pak daná hospodářská činnost mohla být považována z hlediska taxonomie za environmentálně udržitelnou, je nezbytnost značně přispívat k jednomu nebo více uvedeným environmentálním cílům nebo je významně nepoškozovat. Dále je pak třeba splňovat minimální záruky, a sice jednat dobře i v ostatních oblastech podnikání, jako je například důstojné mzdové ohodnocení zaměstnanců a podobně.

Konkrétní kritéria pro označení hospodářské aktivity jako udržitelné jsou obsažena v technických screeningových kritériích. Ta nejsou uvedena v Nařízení, ale jsou přijímána v aktech v přenesené pravomoci (Delegated Acts), které tvoří doplněk k Nařízení. Akty a technická screeningová kritéria podléhají pravidelné aktualizaci. V případě, že daná hospodářská aktivita nesplňuje kvalifikaci udržitelnosti, neznamená to, že do ní nelze investovat, může to ale ovlivnit atraktivitu a přijatelnost investice, což je vlastně žádoucím výsledkem – nasměrovat toky soukromého kapitálu směrem k udržitelným aktivitám.

Transparentnost

Pro lepší posouzení obsahu dané investice či finančního produktu, jímž má být přispění k environmentálním cílům, musí být zveřejňovány informace před uzavřením smluv, a také v rámci pravidelných zpráv. Mezi takové informace patří informace o environmentálním cíli, k němuž má tato investice/finanční produkt přispívat, a popis jakým způsobem a do jaké míry se tato činnost dá kvalifikovat jako environmentálně udržitelná v souladu s Nařízením.

Zhodnocení druhého zmíněného bodu může být složitější, Nařízení proto přináší znaky udržitelné hospodářské činnosti v závislosti na sledovaném environmentálním cíli. Jedná se například o ochranu životního prostředí před nepříznivými dopady vypouštění městských a průmyslových odpadních vod, mimo jiné před kontaminujícími látkami, jako jsou léčiva a mikro plasty, a to například pomocí zajištění jejich odpovídajícího odvádění.

Koho se taxonomie týká?

Aktérů na finančním trhu, jimž usnadní reportování o environmentálních cílech, ke kterým svými aktivitami přispívají, a o podílu investic, jež jsou s taxonomií v souladu. Dále se vztahuje na velké podniky, které mají povinnost zveřejňovat přehled nefinančních informací (týkající se environmentální nebo sociální oblasti) a samozřejmě také na EU a členské země při stanovování standardů pravidel pro zelené finanční produkty.

Výše popsaná podoba aktivit taxonomie napomáhá ozelenit finanční systém v rámci EU. Podílí se také na větší transparentnosti charakteru investic, a tím pádem povede i k informovanějším investičním rozhodnutím. Hlavním přínosem má být alokace soukromého kapitálu od znečišťujících projektů k environmentálně příznivým.

Autor: Mgr. Jakub Málek, Ráchel Kouklíková a Tereza Hrudková, PEYTON legal advokátní kancelář