Jaké jsou klimatické zákony napříč státy Evropské unie?

22. 3. 2024

Víte, jaká je zákonná úprava napříč členskými státy Evropské unie, včetně České republiky, vyplývající z Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 (dále jen „klimatický zákon“), který EU přijala v roce 2021? Zavázala se v něm dosáhnout tzv. klimatické neutrality v roce 2050 a do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 55 % oproti roku 1990. Transponovat klimatický zákon je povinné pro všechny členské státy EU, přičemž v uplynulém roce došlo v 16 z 27 zemí k přijetí vlastní úpravy na státní úrovni, přičemž Česká republika se řadí mezi jednu z nich.

Jak jsme již nastínili výše, jednotlivé vnitrostátní úpravy se napříč státy liší. Zatímco některé státy vytyčují své vlastní cíle pro snižování emisí, jiné převádějí do národní legislativy závazky vyplývající z Pařížské dohody nebo z jiné již existující unijní legislativy. Ve zbylých státech se téma klimatické neutrality a s tím související plány do budoucna také řeší, ale tyto diskuse probíhají prozatím pouze na mimovládní úrovni.

Jaké jsou klimatické závazky?

  • Globální rámec – Na této úrovni je realizován nejširší záběr mezinárodního úsilí, který má vést ke snižování skleníkových plynů.
  • Rámec EU – Evropská unie prostřednictvím legislativního procesu přijímá konkrétní cíle, jimiž usiluje o plnění těchto dohod z její strany.
  • Rámec jednotlivých členských států – Jednotlivé členské státy se musí na plnění společných cílů podílet, avšak národní cíle se mohou napříč státy lišit (s ohledem na odlišné výchozí pozice různých zemí).

Porovnání právních úprav států napříč Evropskou unií

Klíčové body, které jsou hodnoceny z hlediska plnění klimatických závazků napříč státy EU, zahrnují: (i) cíle pro snižování emisí skleníkových plynů, (ii) uhlíkové rozpočty – jedná se o množství oxidu uhličitého, které může ještě lidstvo vypustit, aby nebyla překročena určitá hodnota globálního oteplení, (iii) průběžné vytváření plánů pro transformaci na nízkouhlíkovou ekonomiku a reportování o jejím pokroku (plnění těchto plánů), (iv) zřízení poradních orgánů nezávislých na vládě a (v) účast veřejnosti při rozhodování o podobě klimatické politiky státu.

Mezi státy, které mají legislativu nejvíce korespondující s unijní úpravou, se řadí například Německo, Dánsko, Francie, Irsko nebo Portugalsko. Finsko má ambice stát se dokonce uhlíkově negativní. To znamená, že by pohlcovalo více skleníkových plynů z atmosféry, než kolik jich vypustí. Takový přístup si může dovolit zejména díky rozhlehlým lesům, které se na jeho území nachází. Na druhé straně seznamu se naopak nacházejí a v plánování klimatických závazků tak zaostávají Maďarsko, Chorvatsko nebo Malta.

Vývoj v České republice

Navzdory tomu, že v posledních letech dochází v České republice k pokroku v plnění klimatických závazků, je i tak stále co zlepšovat. Co se týče například ovzduší, to je na území České republiky sice v porovnání s ostatními členskými státy EU kvalitnější, avšak z veřejně dostupných statistik vyplývá, že se stále nedaří dostatečně rozvíjet udržitelné zdroje. Česko se prozatím zavázalo ke snížení emisí v průmyslu a dopravě, a naopak ke zvýšení energetické účinnosti například tím, že zvýší podíl obnovitelných zdrojů, jako jsou větrné elektrárny či fotovoltaika. Z dat zveřejněných Evropskou unií vyvstává, že České republice se dlouhodobě daří snižovat emise skleníkových plynů, tudíž situace je spíše pozitivní. Konkrétně v roce 2020 dosahovala hodnoty minus 41 %, a tento výsledek ji řadí do lepší poloviny spektra zemí EU.

Klimatické zákony napříč Evropskou unií představují nástroj k dosažení environmentálních cílů, zejména pak uhlíkové neutrality v roce 2050. Změna klimatu zasahuje ale i do finančního sektoru a ovlivňuje schopnost zemí produkovat potraviny, proto je důležité před touto problematikou nezavírat oči a aktivně hledat efektivní a udržitelná řešení.


Autor: Mgr. Jakub Málek, Ráchel Kouklíková a Tereza Hrudková, PEYTON legal advokátní kancelář

Související

Mladí mění Říčany. Unikátní projekt je ve finále mezinárodní soutěže oceňující inovace v politice

Přejít na článek