Fast fashion: Jak ji reguluje legislativa?

6. 11. 2023

Módní průmysl má na svědomí velkou část hospodářského růstu, ale zároveň je zodpovědný za znečišťování životního prostředí. Pokud jde o fenomén tzv. fast fashion, dotýká se ještě dalších problémů souvisejících s ESG problematikou, jako jsou například nedůstojné pracovní podmínky, zdraví a bezpečnost zaměstnanců nebo odměna za práci. V posledních letech se o negativních dopadech v módním průmyslu hovoří čím dál tím více, a i díky tomu se objevují trendy, které se snaží tyto negativní dopady snížit. Antagonistickým pojmem je pak tzv. slow fashion, zaměřující se na kvalitu a životnost oděvů a obuvi a s tím související snížení spotřeby a výroby.

Fast fashion neboli rychlá móda je velmi levná a lehce dostupná móda, která se vyrábí ve velkém množství bez ohledu na dopady na životní prostředí, pracovní podmínky zaměstnanců či kvalitu a trvanlivost výrobků.

Neudržitelnost rychlé módy prohlubuje uhlíkovou stopu módního průmyslu a dle statistik představuje pětinu roční produkce plastů na celém světě. Fast fashion navíc nezvyšuje jen používání mikroplastů, ale i spotřebu energie a vody. Hlavní materiál používaný pro výrobu módních kousků fast fashion – polyester, se získává z ropy. Často se navíc používají levná barviva a chemikálie, které se mohou během nošení uvolňovat a vstřebávat do kůže.

Výroba probíhá v krajinách s nejlacinější pracovní sílou. Většinou se jedná o velké továrny, zaměstnávající tisíce dělníků a dělnic v nevyhovujících pracovních podmínkách. Četný podíl z nich tvoří děti. Rychlá móda tak zůstává významným trendem na trhu, který způsobuje rozsáhlé ničení životního prostředí a je v rozporu s ostatními hodnotami ESG. To v konečném důsledku vyvolává palčivou otázku: „Jaká řešení připadají v úvahu?“.

Možná řešení

Rostoucí společenské povědomí o negativních účincích rychlé módy podporuje posun k tomu, že jednotlivci při rozhodování o módě kladou větší důraz na udržitelnost. To v praxi znamená, že je třeba brát v úvahu ekologickou stopu, která je s oděvy spojena, zjistit z jakých materiálů se oděvy vyrábí, aby výrobky vydržely a nevyžadovaly nadměrnou spotřebu energie nebo vody. Kromě toho je třeba při této úvaze zohlednit sociální faktory, například zda se při výrobě používají pracovní postupy dle právních předpisů a zda jsou zaměstnanci za svoji práci řádně odměněni.

Předpisy a regulace související s módním průmyslem

Nefinanční reporting slouží jako určitá motivace pro společnosti například používat více recyklovaných materiálů nebo materiálů v bio kvalitě. Stále se však moc neřeší ty vedlejší, na první pohled ne tolik zjevné aspekty, jako jsou ty sociální. V reakci na zvýšenou pozornost věnovanou ESG bylo v celosvětovém měřítku navrženo několik zákonů. V rámci EU se jedná zejména o následující předpisy:

Rozšířená odpovědnost výrobce (EPR) politický přístup, kdy je odpovědnost výrobce za jeho produkt prodloužená až do konce životnosti výrobku, včetně nakládání s odpadem.
Evropská směrnice o náležité péči v oblasti udržitelnosti (CSDD), která je stále v legislativním procesu EU a její přijetí odhadované v roce 2024 bude závazné pro společnosti s 500 a více zaměstnanci s čistým obratem vyšším než 150 mil. Kč.
Nařízení Evropské komise o ekodesignu, které by stanovilo požadavky na minimální normy pro trvanlivost, opravitelnost a energetickou účinnost a recyklaci.

„Co můžu udělat?“ Pokud k této problematice nejste lhostejní, doporučili bychom začít u svého šatníku. Kupovat menší množství, ale zato kvalitnějších kousků s ohledem na použité materiály a jejich trvanlivost, je prvním krokem k úspěchu. Cílem není být dokonalý, ale hledat kompromisy a chovat se zodpovědně.

Autor: Mgr. Jakub Málek, Ráchel Kouklíková a Tereza Hrudková, PEYTON legal advokátní kancelář