Georg Kell: Některé firmy se chopily technologií a dekarbonizace, některé chtějí i nadále profitovat ze spalování zeměkoule

25. 10. 2022

Georg Kell je jednou z nejvýznamnějších osobností na poli udržitelnosti a ESG. Dlouhá léta pracoval pro instituce OSN a již v roce 2000 založil a vedl United Nations Global Compact, největší iniciativu v oblasti udržitelnosti podniků na světě. Sedí v čele anglo‐německého fondu Arabesque, který využívá samoučící se kvantitativní modely a big data k hodnocení výkonnosti a udržitelnosti globálních společností, a v radě udržitelnosti společnosti Volkswagen. V Praze strávil týden a přijel na Global Goals Summit, kde mluvil o vývoji odpovědného investování i o budoucnosti ESG a v rámci Cen SDGs obdržel ocenění za celoživotní přínos v udržitelnosti.

Před dvěma lety jste vydal knihu Sustainable Investing: A Path to a New Horizon. Proč by si ji odborníci nebo i jen nadšenci do udržitelnosti měli přečíst?

Kniha popisuje důvody, proč a jak se trhy musí transformovat, aby přežily a prosperovaly ve světě, kde technologie a klimatické změny mění základní podmínky pro jejich fungování. Jak tyto dlouhodobé změny zpochybňují zavedené obchodní modely, jak si můžou společnosti a finanční instituce udržet náskok, tomu všemu se věnuji v jednotlivých kapitolách. Kniha je podle mě zajímavá i pro pedagogy, protože zpochybňuje některé běžné modely v podnikání a financích. V prosinci chystáme novou knihu, která více přiblíží roli technologií a udržitelnosti.

Abychom se přiblížili k tématu Global Goals Summitu, myslíte, že může jednotlivec něco změnit? Kdybyste měl říct veřejnosti jeden argument, proč nerezignovat na boj s klimatickou změnou, jaký by to byl?

Tak to není pochyb. Vlastně jediný, kdo má nakonec nějakou moc, jsou jednotlivci. Záleží na tom, jak a co lidé spotřebovávají, jak šetří a kam investují, jaký druh dopravy používají a jak řeší spotřebu energie. Čeho si váží a jak se angažují ve společnosti pro veřejné blaho. Jsem přesvědčen, že naše hodnoty se budou časem měnit, protože příroda si to vynutí. Můj argument by zněl: nebuďte zaostalci, nestaňte se dinosaury. Buďte napřed a znovuobjevte to, na čem v životě opravdu záleží: mírumilovné vztahy s našimi sousedy a přáteli a oceňování krás přírody. Na základě tohoto jednoduchého poznání máme všichni moc stát se správci svého osudu.

A naopak, jsou korporace a globální společnosti jedním z hlavních zdrojů a příčin klimatické změny? A proč hrají zároveň klíčovou roli v nastavování agendy v ochraně klimatu?

Ano i ne. Korporace jsou součástí společnosti tvořené lidmi. Vyrábějí a prodávají to, co jsou lidé ochotni kupovat. Nebylo by správné svalovat vinu pouze na ně. Změna klimatu je systémovou výzvou a přijmout ji musíme všichni: korporace přechodem na čisté a oběhové obchodní modely, regulační orgány změnou pobídek tak, aby se nízkouhlíkové procesy staly ekonomicky životaschopnými a spotřebitelé změnou chování a chytřejšími nákupy. Korporace mají silný vliv prostřednictvím lobbingu, vytvářejí pracovní místa, příjmy a daně. V minulosti se korporace zaměřovaly na snižování regulace a na optimalizaci dodržování předpisů. S tím, jak stále více společností přijímá zelené technologie, je naděje, že díky lobbingu vytvoří environmentálně a sociálně založené státníky. To se už částečně děje. Mnoho starších průmyslových odvětví však stále vyčkává. Existují firmy, které se chopily technologií a dekarbonizace. A jsou i tací, kteří chtějí i nadále profitovat ze spalování zeměkoule.

Změní válka na Ukrajině a s tím spojená finanční i energetická krize vnímání udržitelnosti?

Válka na Ukrajině zničila sen o míru v Evropě. Je jasnou připomínkou toho, že se lidstvo nepoučilo z nejdůležitější lekce: válka znamená zkázu a je zlem jak pro lidi, tak pro přírodu. Homo sapiens bohužel ještě nedospěl. Budoucnost nemůžeme předvídat, ale můžeme se na ni připravit. Nejlepším způsobem, jak se vypořádat se současnou situací, je zdvojnásobit inovace a dekarbonizaci a zároveň v lidech pěstovat lásku k míru. Je čas zařadit obnovitelné zdroje energie, vybudovat cirkulární toky materiálů a zároveň se nevzdávat mezinárodní spolupráce. Přijde den, kdy si národní státy, ať už demokratické nebo autokratické, uvědomí, že skutečným nepřítelem není jiný režim nebo mocenský blok, ale nepřítel v nás samotných. Boj proti klimatickým změnám, jakmile nám příroda ukáže, kdo je skutečně pánem, nás snad spíše dříve než později donutí ke spolupráci v zájmu všech. Možná to zní naivně nebo idealisticky. Ale nepochybuji o tom, že přijde den, kdy si většina lidí uvědomí, že všichni sedíme na jedné lodi, na jedné planetě. A právě proto jsou spolupráce, partnerství a Cíle udržitelného rozvoje tak důležité.

Autor: Asociace společenské odpovědnosti