Nefinanční (ESG) reporting: Co je to dvojí materialita?

8. 3. 2024

Dalším klíčový pojem ze světa udržitelnosti je takzvaná dvojí materialita. Jedná se o inovativní přístup k hodnocení dopadů podnikání a činností a zároveň efektivní nástroj, který umožňuje udržet reportování v rozumném a relevantním rozsahu pro danou organizaci. Co to v praxi obnáší a kolik času je třeba věnovat posouzení dvojí materiality? Odpovědi na tyto otázky se dozvíte v následujícím článku.

Jedná se o zásadní pojem v rámci ESG reportování, který je detailněji popsán v první části standardů – v části ESRS 1 – a zahrnuje dva důležité aspekty:

  1. jak finanční faktory ovlivňují udržitelnost organizace (vliv okolí na organizace samotné), a
  2. jak udržitelné faktory ovlivňují finanční fungování organizace (vliv organizace na společnost a životní prostředí).

Tento přístup umožňuje provést podrobnou analýzu a zohlednit klíčové aspekty udržitelnosti, které ovlivňují podnikání a finanční výkonnost podniku. Materialitu můžeme dělit na vnitřní a vnější.

Vnitřní materialita zahrnuje to, co organizace považuje jako materiální z pohledu svého výkonu a dlouhodobé udržitelnosti. Posuzuje se tedy, které aspekty a témata jsou fundamentální pro dosahování stanovených interních cílů a hodnot. Tyto faktory mohou mít navíc dopad na dlouhodobou udržitelnost, konkurenceschopnost a renomé organizace.

Vnější materialita obsahuje faktory, které jsou relevantní pro externí stakeholdery podniku, jimiž jsou investoři, zákazníci, vlády, nevládní organizace a další zainteresované strany. Tyto prvky označují externí stakeholdeři jako zásadní při posuzování výkonnosti a dopadu organizace na společnost a životní prostředí.

Hodnocení vnější a vnitřní materiality je vzájemně propojeno a je tedy třeba tuto provázanost náležitě zohlednit. Obecně platí, že prvkem analýzy je zhodnocení dopadů. Záležitost udržitelnosti je z hlediska takových dopadů významná, týká-li se skutečných nebo potenciálních, ať už pozitivních nebo negativních vlivů organizace na lidi nebo životní prostředí v různě dlouhém časovém horizontu. Relevantní jsou pak takové dopady, které organizace přímo vlastní činností způsobila, jsou spojeny s výrobky nebo službami prostřednictvím obchodních vztahů nebo k nimž přispěla.

Jak materialitu posoudit?

Jak jsme již nastínili v našem předchozím článku na téma ESRS standardy – E v ESG, podniky si budou moci vybrat dle tohoto pravidla, jaká témata jsou vzhledem k povaze jejich podnikání a činnosti relevantní, a která budou v nefinančním reportingu vykazovat. Posouzení materiality je poměrně složitý proces vyžadující určitou časovou dotaci.

Jednotlivé kroky pro posouzení materiality dle ESRS zahrnují:

  • zmapování kontextu organizace, zejména co se týče jejích obchodních vztahů a zainteresovaných stran;
  • promítnutí seznamu témat dle ESRS 1;
  • identifikaci všech možných dopadů, a to jak pozitivních, tak i negativních na kterých se organizace podílí, k čemuž je možné využít proces due diligence;
  • definování prahové hodnoty; a
  • sestavení seznamu všech ESRS témat udržitelnosti zahrnující veškeré pro organizaci specifické informace, které vyplynuly během procesu a nejsou stanoveny v základních dokumentech ESRS. Nakonec, posouzení finanční materiality každého významného tématu, dle toho, jestli se jeví jako riziko nebo příležitost a určení pravděpodobného finančního dopadu.

Dvojí materialita se zabývá jak interními, tak externími perspektivami. Podniky by měly identifikovat aspekty a témata, která jsou klíčová z hlediska obou pohledů, a zaměřit své úsilí na sledování, reportování a řízení těchto zásadních otázek. Díky tomuto postupu dojde k lepšímu porozumění rizikům a příležitostem jejich činnosti a přizpůsobení se všem výzvám.


Autor: Mgr. Jakub Málek, Ráchel Kouklíková a Tereza Hrudková, PEYTON legal advokátní kancelář

Související

Češi nevědí, co je ESG. Nový rating jim ukáže, které firmy jsou zodpovědné

Přejít na článek

Tesco zveřejnilo výroční zprávu o udržitelnosti, která dokumentuje přínos pro českou společnost

Přejít na článek